Koryto řeky a v něm všeho všudy čtyři lodě: výjev představitelný tak maximálně v mayovce, ale rozhodně ne uprostřed tuzemské vodácké sezóny, kdy vodní toky připomínají spíš D1 ve špičce. Přesto právě na idyle ze Sázavy bez tlačenic staví nová rodinná komedie Špunti na vodě. Je to pro ni vlastně příznačné: s uvěřitelností, logikou a scénářem obecně si totiž opravdu hlavu neláme.
Přitom by měla. Hrdě se totiž hlásí k odkazu komedie století S tebou mě baví svět, dílu, v němž „zvoní“ každé vyřčené slovo. Ve Špuntech se mluví pořád, ale na „zvonění“ dojde pouze sporadicky. Většina takzvaných hlášek má jalově předvídatelnou pointu, stejně jako skeče, jež jsou polopatické tak, až skoro urážejí diváckou představivost; ceduli varující před nebezpečným jezem zabere kamera pro jistotu několikrát: bude sranda, pozor!
Než budete ve čtení pokračovat, raději si pusťte trailer na nové Hvězdné války:
Kapitolou pro sebe jsou potom nejen přiznané paralely se zimním vzorem, ale i scény vysloveně neoriginální, či chcete-li, opsané. Odkudkoli. Stan odtažený spáčům přímo nad hlavou. Cigareta v roli orientačního světélka, jež odhozená do tmy, svede naváděné z cesty (haha). Nechybí věčně zapomínané dítě, záchrana dětí, jež se nekontrolovaně řítí ze svahu, pardon, k jezu a samozřejmě hlavně osvědčený dějový rámec v podobě uražených manželek a taťků, již místo pánské jízdy musí dělat chůvy.
Budiž tvůrcům v čele s Jiřím Chlumským ke cti, že inspiraci konkrétními prvky komedie století nezastírají – ostatně z marketingového hlediska je image letní verze „Poledňákové“ pochopitelná sázka na jistotu. Jinak si ale sedli ježibabě na lopatu: hlásit se ke kultu totiž neznamená jenom mechanicky převést zimu do léta. Dobrá komedie funguje, když se vtipy daří pointovat originálně a nečekaně, což od scénáristy „skvostů“ typu Vánoční Kameňák či Po hlavě... do prdele snad ani chtít nemůžeme (s přihlédnutím k jeho dosavadní filmografii lze vlastně mluvit o scenáristickém prozření).
Jestli Špunty, scenáristicky průměrné a realizačně dokonce až amatérské, něco zachraňuje před stoupou, pak jsou to především herci. Ti, upachtěným dialogům navzdory, fungují spolehlivě v obou táborech: mužské trio Čermák – Liška – Langmajer možná o něco lépe než parta Vilhelmová – Polívková – Kvantiková (čerstvá rusovlasá krev ze Slovenska – kolikátá už?), ale to jen díky dějové lince bohatší na děj (mezi ženami se totiž neděje už vůbec nic). Pak ale přijde pospolitá selanka à la Na české svatbě 10 a naopak nepřijde pomsta ze strany naštvaných dam, na niž přitom všichni automaticky čekáme. A to už nás ze zklamání nevytrhne ani (promiňte ten spoiler) návrat ztraceného křečka.
Česká filmová scéna zrodila už mnoho horších a trapnějších zážitků a vysmátá premiérová Lucerna dává tušit, že divák tentokráte dostane to, co si vysnil. Jen se nesmí vydat na S tebou mě baví svět 2.
Hodnocení: 40 %
