Evropští politici se scházejí na náměstí San Marco v Benátkách. Světovými médii prolétají fotky, kterak se svorně drží za ruce před bazilikou svatého Marka. Nejprve drží minutu ticha. Pak se v doprovodu stovek těžkooděnců a tisíců turistů vydávají k nedalekému poničenému mostu Rialto, symbolu Benátek, na němž před několika dny při sebevražedném atentátu čtyř islamistů z Kosova zahynuly desítky lidí.
Na následné tiskové konferenci pronáší Angela Merkelová zásadní vzkaz Evropanům od lídrů Unie. „Nenecháme se zastrašit ani si vzít náš styl života.“ Média mezitím píší o tom, že čtyři atentátníci z Kosova pobývali v Itálii legálně, šlo o osamělé vlky, vyšinuté jedince, kteří v žádném případě neměli napojení na Islámský stát, a že útok tedy neměl náboženský podtext, přestože těsně před tím, než se vyhodili do vzduchu, křičeli atentátníci Alláhu akbar!
Italský ministr vnitra oznamuje zavedení zásadních bezpečnostních opatření, jež mají podobným útokům v budoucnosti zabránit. Bude to znamenat mírné nepohodlí pro turisty (mj. důkladné bezpečnostní kontroly a permanentní přítomnost ozbrojenců v ulicích Benátek), ale italská vláda je přesvědčena, že návštěvníci z celého světa tato opatření přijmou jako nutnou prevenci a důraznou hráz případným dalším teroristickým útokům. Tradiční benátský karneval se ovšem po dobu nezbytně nutnou ruší.
Sci-fi? Naštěstí ano. Ale ne tak úplně. Bez velkého zájmu médií zatkla minulý týden italská policie čtyři kosovské Albánce (žijí v Itálii, přestože jim koncem devadesátých let Madeleine Albrightová vybombardovala na Srbsku vlastní stát), kteří chystali koordinovaný teroristický útok na historická místa v Benátkách. Podle odposlechů muži schvalovali nedávné teroristické útoky v Londýně a chystali se odpálit na mostě Rialto, aby se dostali co nejrychleji do muslimského ráje.
Samozřejmě nevím, co by se stalo, kdyby se kosovským Albáncům útok v Benátkách povedl. Rozhodně by vzhledem k místu šlo o tragédii spektakulárních rozměrů, která by otřásla nejen všemi, kdo Benátky někdy navštívili a toto pozoruhodné město milují, ale i těmi, kdo je znají jen z fotografií.
A Evropská unie? Ta by na ni pravděpodobně reagovala podobně mdle jako v případě nedávných teroristických útoků v Paříži, Londýně nebo Bruselu. Prázdnými frázemi, kondolencemi a bezradností, jak čelit barbarským útokům proti základům evropské civilizace.
Bohužel. Žijeme v éře, kdy nám nezbývá než se radovat, že se něco zlého nestalo. A taková radost je z podstaty velmi opatrná. Nepředstavitelnou nenávist a zvrácenou představu o boží spravedlnosti v sobě totiž nosí další stovky a tisíce souvěrců oněch kosovských Albánců. A je jen otázkou času, kdo z nich, kdy a kde dají těmto svým emocím veřejný průchod.
Text vyšel jako editorial v novém Reflexu, který je na stáncích od čtvrtka 6. dubna.
