Kromě knížecího paláce tu najdete i katedrálu svatého Mikuláše nebo nepřehlédnutelné Oceánografické muzeum, jež se tyčí na útesu nad mořem.

Kromě knížecího paláce tu najdete i katedrálu svatého Mikuláše nebo nepřehlédnutelné Oceánografické muzeum, jež se tyčí na útesu nad mořem. Zdroj: Markéta a Michael Foktovi

Hranice Monaka leží tam, kde končí hustá zástavba.
Chobotnice hravě řeší bludišťové záhady (Oceánografické muzeum).
V muzeu poznáte historii automobilismu od prvních vozů k monopostům formule 1.
V prvním z mnoha sálů Casina lákají desítky výherních automatů.
5
Fotogalerie

Monako: Knížectví rulety a luxusu, kterému podlehne každý

Navštívit Monako, zemi milionářů, není tak nereálné, jak se zdá. Díky bohatému kulturnímu životu má navíc co nabídnout i v době, kdy se na pláž nechodí. Uvidíte tu tropické ryby, stará auta – nebo možná vlastní prázdnou peněženku, pokud usednete k ruletovému stolku.

Kdo se při návštěvě Monaka nepodívá do zdejšího proslulého Casina de Monte-Carlo, jako by tu snad ani nebyl. Tohle zvláštní místo už jistě zruinovalo nejeden rodinný rozpočet, finanční situaci jedné rodiny však přibližně před stoletím zachránilo před kolapsem.

Tou rodinou nebyl nikdo jiný než starobylý rod Grimaldiů, který Monaku vládne už zhruba sedm set let. Hazardní hry tak stojí za záchranou celého ministátu, jenž dnes patří k milionářským rájům a nejlepším adresám na Zemi.

Požehnaný hazard

Byl to neskutečně jednoduchý plán. Nechat boháče z celé Evropy, aby sem přijížděli utrácet své peníze, a zároveň zakázat místním, aby dělali totéž. Zabralo to tak dokonale, že Monačané nakonec museli pomoct Francii s placením válečných reparací. Jen proto, aby v zemi galského kohouta utichly hlasy, podle kterých se Monako mělo obohacovat na francouzský úkor.

Casino začalo vynášet tak pohádkově, že si monacký kníže mohl dovolit velkorysý krok. Osvobodil místní občany od přímých daní, což tu platí dodnes. Jen samotný ráj hazardu už není hlavním tahounem místní ekonomiky. Namísto dřívějších devadesáti už přispívá do rozpočtu sotva třemi procenty. Začátky Casina ale moc slavně nevypadaly. Byznys byl však pod boží ochranou, protože jedním z investorů do projektu byl i kardinál Pecci – tedy pozdější papež Lev XIII. Možná pomohlo i přejmenování místa, kde Casino stojí, z názvu „Les Spéluges“ upomínajícího na pašerácké jeskyně na dnešní Monte Carlo. Samozřejmě na počest tehdejšího monackého knížete Karla III.

Monacké Casino se v průběhu doby stalo fenoménem. Vědci podle něj dokonce pojmenovali způsob, kterým simulují náhodné jevy, aby je pak mohli studovat. Metodu Monte Carlo však asi nepoužil tým geniálních hráčů, kteří se pokusili rozbít zdejší bank u stolků blackjacku. Zato se o tom rozepsali ve své knize Bustling Vegas. To, že se nějaká věc stane několikrát za sebou, vůbec neznamená, že se později bude stávat méně. Na vlastní kůži se o tom přesvědčili hráči v roce 1913, když na zdejším ruletovém stole padla černá šestadvacetkrát za sebou. Někteří z nich ztratili celé jmění, když se tvrdohlavě snažili sázet na červenou v domnění, že černá už znovu prostě nemůže padnout.

Pokud se nechcete svěřit do rukou náhody, můžete Casino navštívit dopoledne, kdy se ještě nehraje. Od dvou hodin odpoledne jsou vítáni všichni, kdo chtějí pustit chlup a nemají v kapse monacký pas.

Koně pod hladinou

Tyčí se pětaosmdesát metrů nad mořskou hladinu, přesto se při jeho návštěvě podíváte pořádně hluboko do útrob slaného živlu. Nebudete při tom potřebovat potápěčské vybavení, i když si ho tu samozřejmě můžete prohlédnout. Třeba rovnou to unikátní historické z konce 18. století, ve kterém se vynálezce Klingert dokázal potopit do hloubky asi dvanácti metrů. Což byl tehdy výkon na hranici lidských možností.

Oceánografické muzeum v Monaku je Mekkou všech milovníků moří i výzkumníků stejného živlu už přes sto let. Kulaté jubileum fungování oslavilo před čtyřmi lety a přijít mu pogratulovat svou návštěvou rozhodně není plýtvání časem. Obzvláště v zimních měsících, kdy se přímo k moři přece jen nechodí. Nazývat ovšem zimou období, kdy se průměrné teploty pohybují nad deseti stupni a slunce svítí aspoň čtyři hodiny denně, může nám Středoevropanům znít jako nejapný žert.

Stoprocentní pravdou však je, že si tady můžete vlastníma rukama sáhnout na žraloka. Konkrétně na mláďata máček, jež se vylíhla z podivných polštářkům podobných vajíček odchovaných přímo pod střechou muzea. Nebo se můžete nechat popíchat od mořských ježovek, štípnout od krabů poustevníčků či zakusit, jak drsnou pokožku mají napohled jemné mořské hvězdice. Mělké akvárium uzpůsobené k tomu, aby se návštěvníci mohli jeho obyvatel po libosti dotýkat, zkrátka dovoluje vychutnat si mořský život všemi smysly.

„Podívejte se na ten kus korálového útesu tam vzadu,“ upozorňuje mluvčí muzea Pauline Herouan. „Vypadá docela přirozeně, ne?“ Dovídáme se, že je přirozenější, než se za skly akvária zdá. I když je to nádrž, která na výšku zabírá celá dvě patra muzea a jejíž skla jsou silná třicet centimetrů, aby vydržela tlak téměř půl milionu litrů slané vody uvnitř. „Ten útes pochází z Džibuti a u nás už prosperuje přes dvacet let. Přepravit jeho části sem nebylo snadné – ale vyplatilo se to. Stál na začátku našeho programu množení mořských korálů,“ pokračuje Pauline. Monačtí odborníci se do toho pustili jako první na světě: oddělit kousek živé kolonie, připevnit na plastovou oporu a ponořit do akvária s ideálními podmínkami.

Zdá se to docela jednoduché, ve skutečnosti je však udržování takové množírny alchymií, kde se netolerují ani ty nejmenší chybičky. Díky úspěšnému snažení však chobotnice, jedovatí odranci, barevné klipky nebo třeba mořští koníčci odchovaní ve zdejší vodní „školce“ obývají tropická akvária plná korálů, kteří se nemusejí dovážet z volné přírody.

Koně pod kapotou

Ve výstavních prostorách vytesaných ve skále ve Fontvieille odpočívá v několikapatrové expozici sbírka luxusních vozů, veteránů a kuriozit na kolech, kterou nashromáždil monacký kníže Rainier III. Parkuje tu i původně vojenský vůz M29 Weasel přebudovaný pro potřeby francouzských polárních expedic, hned vedle modelu AC4 Kegresse 9 CV z dílny firmy Citroën, který kombinuje pásy a kola pro pohon jediného vozidla.

V noblesně osvětlených místnostech stojí více než sto nablýskaných korábů silnic, některé opravdu s osobitým příběhem. Nit automobilové pohádky se ostatně vine celým monackým knížectvím. Kníže Pierre založil tradici Velké ceny Monaka, které se osobně zúčastnil, jeho následník Rainier III. ji pozvedl na podnik světového významu a současný monacký kníže Albert II. podporuje automobilový sport na plný plyn. Není proto náhodou, že špičkový závodník Sébastien Loeb věnoval svůj závodní speciál, ve kterém vyhrál Rallye Monte Carlo loni a jen tak mimochodem posedmé v posledních deseti letech, právě zdejšímu muzeu.

Rozhodně nesmíte minout ani skromně působící automobil De Dion Bouton hned na začátku expozice. S datem výroby 1903 je totiž prvním vozidlem netaženým koňmi, které si knížecí rodina pořídila. Jeho jednoválcový motor přitom zastane sílu celých šesti koní. Doutníkovitou Bugatti typu 35 zase pilotoval osobně vítěz prvního ročníku Velké ceny, William GroverWilliams. Ani on by si asi nedokázal představit úsilí, které provází pořádání závodu formule 1 dnes. Sestavení celé trati trvá šest týdnů a demontáž všech svodidel a boxů další tři. Asi nejlépe, i když z trochu jiného úhlu pohledu, o tom vypovídají opotřebované a vlastnoručně podepsané řidičské rukavice jezdců, jejichž monoposty rovněž zdobí zdejší kolekci (Mika Häkkinen, David Coulthard a mnozí další).

Luxus jako povinnost

Mezi skvosty sbírky rozhodně nesmí chybět Rolls-Royce Silver Ghost, který musel před válkou vlastnit každý, kdo chtěl něco znamenat. Podobné je to ostatně v Monaku i dnes. Luxusní limuzíny slovutných značek, jež sotva vytočí zdejší serpentiny, tvoří součást silničního provozu. Dokonce i letáky prodejců s ojetinami vylepené před autosalony se hemží nápisy Bentley, Ferrari či Aston Martin. Během prohlídky muzea však nepřehlédněte třeba rudobílou „ameriku“ Lincoln V8 Double Phaeton. Koncem dvacátých let si ji často vybírali bossové, kteří pašovali alkohol při tehdejší prohibici. Nebo si prohlédněte model Chrysler Berline Imperial z roku 1956, který přijel osobně uvítat Grace Kellyovou při její první oficiální návštěvě knížectví.


MONACKÉ ZAJÍMAVOSTI

  • Monako je po Vatikánu 2. nejmenší stát světa. Je rozlohou menší než newyorský Central Park, přesto je nejhustěji zalidněným nezávislým státem světa a ve většině srovnání také patří mezi medailisty ve výši HDP na obyvatele.
  • V Monaku je v současné době k dispozici sedm veřejných výtahů, díky nimž pohodlně překonáte zdejší příkrý terasovitý terén. V nitru monacké skály jsou také vytesané celé křižovatky včetně kruhových objezdů.
  • prvním ročníku Rallye Monte Carlo byl důležitý nejen čas vítěze, ale také stav, ve kterém vůz dojel do cíle, a pohodlí v kabině pro posádku.
  • Monacká princezna Grace Kellyová byla první americkou herečkou, která se objevila na poštovních známkách.
  • V polovině 19. století přišlo Monako o 95 procent svého území. Následnou finanční krizi vyřešilo otevřením proslulého Casina.
  • Při obraně svého území spoléhá Monako na Francii, přesto má však své ozbrojené složky. Jmenovitě 65 členů královské gardy, kteří každý den v 11 hodin a 55 minut předvádějí působivé střídání stráží před knížecím palácem.
  • Blahobyt Monačanů se odráží i v jejich délce života. Muži se tu průměrně dožívají 86 a ženy dokonce 94 let.

TIP AUTORKY

Koho nezaujmou automobilové speciality ani podmořský svět, na toho čekají v knížectví další překvapení:

  • Jardin Animalier de Monaco: na prohlídkové trase vyšplháte vzhůru po monacké skále jako had a uvidíte hrocha, klokany či exotické sklípkany.
  • Na dohled od vchodu do zoo na vás čeká muzeum poštovních známek a mincí, které mapuje historii knížectví na dopisech a v peněženkách. Zkuste najít známku s portrétem princezny Grace a prohlédněte si mince z poloviny 17. století.
  • Kníže Rainier III. byl vášnivým mořeplavcem a kromě Oceánografického muzea se jeho zálibě věnuje i Námořní muzeum (Musée naval). Zde jsou modely slavných monackých lodí i předměty, které kníže nashromáždil.
  • Monacká botanická zahrada Jardin Exotique má skvělou sbírku sukulentních rostlin. Když se budete chtít schovat pod střechu, prohlédněte si místní krápníkovou jeskyni.