Představitelé moci na území takzvané Doněcké republiky odebrali organizaci Člověk v tísni akreditaci, která je nutná pro působení v této oblasti. Neuvedli žádné důvody. Postihne to velké množství lidí, kteří dostávali od Člověka v tísni humanitární pomoc.
Jak uvádí Člověk v tísni, „v pátek 25. listopadu dopoledne přišli do kanceláře Člověka v tísni v Doněcku na východě Ukrajiny představitelé silových struktur separatistických oblastí a informovali přítomné představitele organizace o odnětí akreditace, která je podmínkou práce v takzvané Doněcké republice. Neuvedli přitom zatím žádné důvody, proč akreditaci organizaci odebírají.“
Kancelář musela být ihned uzavřena a byl zapečetěn sklad s humanitární pomocí a všichni zahraniční pracovníci museli do 24 hodin opustit „Doněckou republiku“.
Člověk v tísni je jedna ze dvou humanitárních organizací, které tam mohly poskytovat nějakou pomoc a pracovala na místě od listopadu 2014.
Sami představitelé ČVT uvádějí: „Od listopadu 2014 poskytl (Člověk v tísni) na území pod nadvládou separatistů potravinovou pomoc téměř 570 000 lidí a téměř 296 000 lidí získalo díky Člověku v tísni přístup k vodě a hygienickým pomůckám.“
Financován je institucemi jako je Organizace pro pomoc uprchlíkům (UNHCR), Rozvojový program OSN (UNDP), Dětský fond OSN (UNICEF), Světový potravinový program (WFP), Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu Evropské komise (ECHO), Kancelář pro americkou zahraniční humanitární pomoc (OFDA), britské Ministerstvo pro mezinárodní rozvoj (DFID), Švýcarská agentura pro rozvoj a spolupráci (SDC) nebo Ministerstvo zahraničí České republiky.
Proč najednou ten odpor? Ono to není najednou. Člověk v tísni leží v žaludku samotnému Kremlu, který separatisty na východě krajiny podporuje, byť se tváří, že s tím nemá nic společného. Jak známo, lepší vlastní parchant s kalašnikovem než cizí humanitární pracovník. Z hlediska Ruska je ČVT „zahraniční agent“.
Zápletka zřejmě nebude tak složitá. Pokud někdo připustí, že na jím ovládaném území někdo potřebuje akutně pomoc ze zahraničí, je to velmi kompromitující přiznání. Separatisté zatím svým lidem nepřinesli nic, jen bídu a válečný konflikt, který může trvat do nedohledna. Za nimi stojí snaha Moskvy Ukrajinu aspoň rozvrátit, když už nemá na víc. Na uplácení místních zřejmě nejsou zdroje, jaké mají aspoň islamisté podporovaní svými ropnými ochránci. Také – vhledem k tomu, že dárcům se musí všechno vyúčtovat – nemůže výrazná část pomoci zůstat za nehty místním satrapům.
Není celkem divu, že se činnost ČVT nelíbí různým prorusky orientovaným serverům. Třeba zvedavec.org napsal: „Člověk v tísni není jen humanitární, ale také především politická organizace řízená současnými i bývalými politiky. Uplatňuje dvojí ‚demokratický‘ metr, kterým posuzuje závažnost světových krizí, konfliktů a pošlapávání lidských práv. ČVT nikdy neuvidí teror a genocidu v Gaze, kde probíhá největší současná světová humanitární katastrofa. Šimon Pánek nevidí ani probíhající etnické dočišťování Kosova, nevidí mučení v amerických koncentračních táborech, utrpení lidí v Iráku a v Afghánistánu. Důvod jeho slepoty je jednoduchý. Mohl by přijít o byznys, o židli a hlavně o peníze.“
Tak hlavně že zvedavec.org publikuje texty o tom, jak jsou USA na prahu občanské války. Ono jak slyšíme o utrpení lidí v Gaze (nutil někdo Hamas fanaticky zničit infastrukturu, která tam zůstala po Izraelcích?), nebo o „amerických koncentračních táborech“, jsme doma.
Že mají lidé v Člověku v tísni nějaké politické názory a že se tam točí hodně peněz a že nemusí být činnost organizací v různých šílených oblastech světa vždycky polopaticky průhledná, je jasné. Na průhlednost všelijakých lidových republik a jejich kmotrů v Moskvě ale nikdo nemá. To už je jiná liga.
