Jedna z nejslavnějších českých hereček všech dob, Jiřina Bohdalová, slaví pětaosmdesáté narozeniny. A nejhorlivějším gratulantem je pravděpodobně Česká televize, jež do vysílání zařazuje hned několik pořadů, které mají její životní jubileum uctít. Hlavním dárkem je pak nový televizní film Každý milión dobrý, v němž Bohdalová hraje milionářku, již chce rodina zbavit svéprávnosti. Bohužel je to ale přesně ten typ dárku, který chcete okamžitě vzít a jít vyměnit.
Zelenkův nepovedený film by se dal velice dobře vyměnit třeba za Ucho, jež se letos bude promítat ve Varech, kde Bohdalová obdrží Cenu prezidenta festivalu. V trezorovém skvostu z roku 1970 Bohdalová exceluje společně se svým bývalým manželem Radkem Brzobohatým. Hrají náměstka ministra a jeho ženu, kteří po návratu domů z papalášské recepce zjistí, že jejich dům je prošpikován odposlouchávacími zařízeními. Štěnice mohou odhalit leccos, třeba i krizi vztahu, jejímž je situace katalyzátorem. Temné, mrazivé, klaustrofobické drama Karla Kachyni skončilo hned po premiéře v trezoru, znamenalo velké problémy pro všechny zúčastněné, včetně Bohdalové, a do kin se podívalo až po revoluci. Herečce, tehdy známé už hlavně z televizních estrád, přitom dovolil použítmnohem pestřejší dramatický rejstřík, kdy se z ironicky kousavé partnerky stávala zničená troska, a naopak.
Nejnovější rodinné drama Každý milión dobrý, jež pro Bohdalovou napsal a zrežíroval její dlouholetý spolupracovník Zdeněk Zelenka, sice rozhodně nemá stejné ambice jako Kachyňův film, vzniklo v jiné době a Jiřina Bohdalová zde hraje jinou postavu, i tak ale bohužel odhaluje, že zmíněný rejstřík je povážlivě zúžený. Televizní drama, v němž chtějí syn Ondřeje Vetchého s manželkou našeptávačkou Tatiany Vilhelmové připravit matku Bohdalové o milióny, o své povaze dost prozradí hned na začátku, kdy se jeho název na obrazovce objeví v laciném písmovém fontu „comic sans“. Polopaticky, triviálně napsané rodinné handrkování s logickými lapsy (proč u soudu o svéprávnosti nevypovídal primář?) zaujme hlavně tím, že jeho hlavní postavy jsou bez výjimky neživotné, přehrávající karikatury, prosté jakékoliv nevyřčené psychologie. Z obrazovky doslova trčí hlavně Ondřej Vetchý s Jitkou Smutnou.
Jiřina Bohdalová pak ve své, prý dlouho vysněné roli ženy, která se snaží dokázat, že je příčetná, naráží na hlavní problém, jenž je v posledních letech poněkud výraznější, ale za který zároveň stoprocentně nemůže. Jiřina Bohdalová totiž hraje zase hlavně Jiřinu Bohdalovou, což znamená hlavně to, že její postavu v její jedné poloze vnímáme jako charakter, jejž definuje pouze výrazný projev Jiřiny Bohdalové. Herců s podobným „problémem“ je u nás samozřejmě víc, stačí zmínit třeba Miroslava Donutila nebo Zdeňka Svěráka. Dojem, že se ve zklamané Ireně promítá i skutečná Bohdalová, podepírají i některé její významně pronášené repliky typu „kam se to pořád ženeš?“, „já bolest vyvažuju radostí“, „jsem už připravená na všechno“ či „já si za svými činy stojím“. Ne nadarmo se její protivníci bojí, že až „u soudu spustí tu svoji slovní ekvilibristiku, tak vyhraje“.
Trápení jménem bulvár
Její postava také nakonec křivdu neodpustí, což je dle rozhovoru, který dala hereččina dcera Simona Stašová nedávno serveru iDnes.cz, vlastní i samotné Bohdalové. O herecké legendě, jež má za sebou více než 150 rolí, jinak samozřejmě koluje řada historek a zkazek, její osobnost nebo představa o ní jsou už nicméně tak zakořeněné v české společnosti, že může být občas těžké ji jakkoliv reflektovat a zároveň na sebe neseslat hněv statisíců fanoušků. Bohdalová je zkrátka ve svém otisku ve společnosti „větší než život“. Své soukromí si přitom poměrně pečlivě chrání, nerada dává rozhovory a sleduje, co se o ní píše. Novinářka Irena Hejdová se například pro časopis Instinkt svěřila, že jí Jiřina Bohdalová volala s dotazem, proč ji nemá ráda, když zkritizovala inscenaci Zdeňka Zelenky, v níž hrála.
Spíš než zdrcující kritiky ale Jiřinu Bohdalovou trápí bulvár, což zmínila v ne moc pozitivním rozhovoru z roku 2011 s Mirkou Spáčilovou. „To, co právě prožívám, mě ničí. Nejsem ze železa. Čeká se ode mě, že budu odevzdávat kvalitní práci, ale já se denně děsím, co strašlivého se o sobě zase dozvím v bulváru,“ řekla doslova. Asi nejvíc ji zasáhla kauza z roku 2008, kdy ji kdosi vyfotil nahou na balkóně v Turecku a snímky prodal bulvárnímu deníku Aha! Bohdalová se zhroutila a napsala dokonce poslancům dopis, kde je žádala o zpřísnění právní ochrany osobnosti. Nechala si také zaregistrovat jméno jako ochrannou známku pro celou řadu výrobků a služeb.
Se Zemanem, Havlem, Ludvíkem Svobodou…
Mnoho bodů ale nezískala, když se podle médií pohoršovala nad tím, že se k ní policisté nechovali s respektem po dopravním incidentu. „Chybí tu základní úcta. Vždyť i dřív, když jsem udělala přestupek a esenbák mi chtěl dát pokutu, tak když jsem mu řekla: To se nestydíte, když jste vyrůstal na mých pohádkách?, tak mě třeba nechal jet, ale teď je to úplně strašné. V tom se vážně nedá žít,“ měla údajně říct. Respekt a přivření očí policisty jí přitom nezajistilo ani státní vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana, jež dostala před třemi roky. Zemana veřejně podpořila při volbě, sociálními sítěmi přitom proběhl hlavně jejich vítězný polibek při oslavách na pražském Chodově.
Její podpora prezidenta zarezonovala společností, herec Alois Švehlík například v rozhovoru pro MF DNES prohlásil, že „Jiřina Bohdalová vyhrála Zemanovi volby“, a případ tematizoval i úspěšný webový seriál Kancelář Blaník. Samotný Miloš Zeman se pak vyjádřil, že je Bohdalová vystavena štvanici a pláče mu do telefonu, což herečka dementovala slovy, že žádné štvanici vystavena není. Mezi politiky, s nimiž má herečka fotku, patří třeba ještě bývalý premiér Jiří Paroubek, bývalí prezidenti Václav Klaus, Václav Havel nebo Ludvík Svoboda nebo lobbista Miroslav Šlouf.
Chci slušný chování
Mnohem podstatnější než hereččini mocní známí, na něž má samozřejmě právo, je její úspěšná kariéra, která čítá televizi, divadlo i film. Narodila se 3. května 1931, debutovala v šesti letech v němém filmu a poté studovala na DAMU. Jejího otce na šest let zavřela StB, jež na chvíli zatkla i ji. Začínala po boku Jana Wericha v divadle ABC, byla členkou i Divadla na Vinohradech, nyní působí v Divadle Na Jezerce. Největší popularity a obdivu miliónů diváků dosáhla spolu s Vladimírem Dvořákem, s nímž uváděla komediální pořad Televarieté. Právě škatulka naprosto spolehlivého a improvizačně nadaného komika jí už zůstala, i když se za její životní roli považuje právě trezorové Ucho. Nadabovala také známé večerníčky Rákosníček nebo Pohádky z mechu a kapradí, použitá hlasová poloha jí ale prý zničila hlasivky.
Po revoluci získala dva České lvy, cenu TýTý i Thálii za celoživotní mistrovství v oboru činohra, stala se i tváří několika pořadů pro kutily a kuchařské nadšence. Před dvěma lety navíc vyhrála internetovou anketu o pomník na pražské Letné, a porazila tak třeba i Jaromíra Jágra. Nakonec se ukázalo, že to byla recese, podporující film Gottland. Je otázka, zda takový humor Jiřinu Bohdalovou pobavil. Možná ano. V dokumentu Bohdalka je naše! se každopádně vyjádřila, že vyhledává laskavý humor, který „chytrého neurazí a hloupý mu rozumí“. Její největší síla ostatně vždycky byla v tom, že ji publikum bralo za vlastní, protože mu nabízela humor, jemuž rozumělo. V práci Jiřina Bohdalová teď rozhodně nepolevuje, jen chce asi víc klidu. „Já už ve svém věku chci, aby někdo ukazoval, že si mě váží, aby to dával nenásilným způsobem najevo. Já nechci adoraci, já chci slušný chování,“ říká ve zmíněném dokumentu.
