Po druhé světové válce čelil britský Hongkong masívnímu přívalu čínských imigrantů, které nebylo kde ubytovat. Místní podnikatelé proto využili příležitosti a severně od města postavili ve čtvrti Kowloon 300 budov, jež měly uspokojit potřeby příchozích lidí. Nová zástavba sice ležela na území Hongkongu, jenže tento prostor oficiálně spadal pod čínskou samosprávu. Ani jedna ze zemí tak ve výsledku neměla zájem na tom, aby zde udržovala pořádek. No a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
Nové budovy v Kowloonu začala brzy ovládat mafie a nikým neregulované území se rychle proměnilo. Domy přestaly stačit náporu příchozích a začaly růst do výšky i šířky. Z původních pěti se většina dostala až na 14 velmi vratkých pater. Úpravy bez jakýchkoliv stavebních povolení vedly i ke vzniku ulic vysoko nad těmi původními a do dolních částí nově „opevněného města“ tak zcela přestalo svítit slunce. Dle dobových výpovědí zde bylo neustále vlhké a horké prostředí, jež se takřka nedalo vydržet. Postapokalyptickou atmosféru dokreslovaly všudypřítomné kabely s kradenou elektřinou a amatérské studně plné vody velmi pochybné kvality.
Na prostoru 2,6 hektaru zde žilo v době největšího rozpuku 33 tisíc lidí. Území s údajně nejvyšší hustotou populace na světě bylo rájem prostituce, hazardu a dealerů drog. Kromě nich zde ale vznikaly i legitimní podniky. Akreditovaným lékařům, kteří utíkali z Číny do Hongkongu, nebyla uznávána jejich praxe, a tak se jediným způsobem, jak i nadále vykonávat své povolání, stalo nikým neregulované, opevněné město Kowloon. Brzy tam za zubaři a doktory obecně začala chodit celá dělnická třída.
Většina restaurací v Hongkongu pak byla prý zásobována nudlemi, jež vznikaly právě tady. Ve vysoce nehygienických podmínkách, které nikdo nekontroloval. I navzdory všudypřítomné špíně však do opevněného města za jídlem mířilo mnoho lidí. Dal se tu totiž sehnat tradiční pokrm připravovaný z masa štěňat čau-čau, jejž Britové v Hongkongu už dávno zakázali. Existovaly zde dílny vyrábějící šaty, kabelky, peněženky, ale i třeba plastová ramínka. Vyrábělo se tu cokoliv, na co si vzpomenete. V nelidských podmínkách tu zaměstnanci otročili 14 hodin denně za mrzkou mzdu.
Bezpečnostní situace se v kowloonském opevněném městě postupem času stále zlepšovala, ale Čína ani Hongkong už na konci 80. let nehodlaly jeho existenci dále tolerovat. V roce 1987 začaly místní obyvatele společně vystěhovávat. Celá operace zabrala pět let a stála 3,7 miliardy hongkongských dolarů. Většina si na postup vlád stěžovala, protože lidé sice dostali peněžní kompenzaci, ale údajně byla příliš malá a většina z nich pak nemohla pokračovat v podnikatelských aktivitách.
