V litevském lese zvaném Paneriai, nedaleko litevského hlavního města Vilniusu, objevil mezinárodní tým archeologů, historiků a geologů tunel, který vykopali věznění Židé během 2. světové války. Během nacistické okupace jich zde bylo vězněno a zavražděno na 70 tisíc.
Les Paneriai je nyní místem intenzívního vědeckého výzkumu. Že se týmu podařilo tunel lokalizovat, je veliký úspěch. Podle britského deníku Independent používala skupina odborníků speciální scanery, protože se obávali, aby nepoškodili lidské ostatky, kterých v místě jsou tisíce.
Tunel pochází pravděpodobně až ze samého závěru války, kdy se nacisté snažili zahladit stopy po masovém vyvražďování židovského obyvatelstva. Na sto tisíc vězňů (z čehož 30 tisíc bylo nežidovského původu) bylo do lesa Paneriai převezeno z koncentračního tábora Stutthof, který se nacházel východně od bývalého svobodného města Gdaňsk. Vězňové byli nuceni kopat masové hroby a umisťovat do nich mrtvá těla svých spoluvězňů. Během tří měsíců se podařlo několika vězňům tajně vykopat tunel, který chtěli využít k úniku před smrtí. Hlavní organizátor útěku skrze tunel byl Isaac Dogim, židovský vězeň, který během kopání hrobů a pálení těl zjistil, že v hrobě leží i jeho manželka. Ostatky jejího těla poznal podle medailonku, který nosila od jejich svatby.
Během noci, kdy se útěk odehrál, byli vězni drženi přes noc v díře, kterou je nacisté nutili kopat. 15. dubna roku 1944 pak několik vězňů pod vedením Isaaca Dogima uprchlo. Nacisté to však velmi rychle zjistili a pokusili se útěk zmařit. Během přestřelky přišlo několik mužů o život. Ze 40, kteří se o útěk pokusili, přežilo 11. Ti se pak připojili k partyzánským odbojovým hnutím a všem 11 se podařilo přežít 2. světovou válku.
Přestože existence tunelu byla potvrzena už v roce 2004, jeho přesnou polohu a délku (oproti původním nižším odhadům to vypadá, že tunel měřil až 34 metrů) se podařilo díky technice a rozsáhlému týmu, který čítá izraelské, americké, litevské či německé vědce, lokalizovat až nyní.
