Hrozí, že příval utečenců do Evropy způsobí historický a pro nás tragický zvrat.Totálně změní zdejší kulturu a osídlení.
Vážený pane doktore,
co si myslíte o názoru politologa P. Robejška, že část uprchlíků přichází škodit? On v rozhovoru pro deník Právo mimo jiné poznamenal: „Dekadentní západní společnost nebude schopná cizí kulturní vlivy pacifikovat a asimilovat, a bude jimi naopak sama dále destabilizována.“
Hezký den, P. V.
Hned úvodem si musíme říci, že část všech lidí, co přijdou na svět, škodí.
Jinak by byly prázdné věznice. Za druhé je nasnadě, že ti uprchlíci sem – až na výjimky – proudí buď ze zoufalství, anebo za lepším, tedy z jiných důvodů, než je vědomé přání škodit. Problém, který tento diskurs zplošťuje, je ve skutečnosti mnohovrstevný a zahrnuje na úrovni jednotlivce nereflektovaný fakt, že jde o stěhování národů v mimořádném rozsahu, takže může vskutku znamenat přestěhování celé kultury z kontinentu na kontinent v poměrně krátké době.
Kdyby příval uprchlíků do Evropy pokračoval dosavadním tempem a byl zároveň kombinován s jejich významně vyšší reprodukcí oproti domácímu obyvatelstvu, lze předpokládat, že neevropská kultura (mentalita, způsob života, technologická úroveň, pojetí lidských práv, náboženství aj.) v Evropě převáží během 20–30 let, což je za chvíli. V tomto smyslu není Robejškova předpověď nepravděpodobná, i když stále lze doufat, že k tomuto scénáři existují alternativy. Před nedávnem jsem během návštěvy Švédska hovořil s tamním kolegou, jenž na jednu stranu potvrdil zvěsti o tom, že zhruba polovina přistěhovalců do Švédska nesplní kritéria pro udělení azylu a jsou sice vykázáni, ve skutečnosti však neodejdou, nýbrž tzv. zmizí: do šedé zóny, do otrocké práce, do kriminální subkultury, do neznáma.
Z nich se pak zhusta rekrutují nespokojenci, lidé s narušenou důstojností, nedostatkem respektu, jak sami říkají, kteří jsou snadnou kořistí pro fanatiky, vymývače mozků, islámské radikály a verbíře všeho druhu. Na druhou stranu ale dodal, že Švédsko to už řeší, zavedlo opět hranice a závory vůči nejbližším sousedům (Dánsko), lidé z vlaku na trase Kodaň–Malmö či do Lundu musí vystoupit a projít kontrolou, což prodlouží cestu oproti dřívějšku až o hodinu. V autech musí rovněž ukázat pasy, což je asi 10 minut navíc. Je to otrava, ale příliv uprchlíků téměř ustal.
Výše uvedený předpoklad přívalu migrantů v neztenčené míře tedy už neplatí a podobně je to i s reprodukcí, jež se zdá v nových podmínkách u přistěhovalců oproti dřívějšku přece jenom klesat. Evropa je navíc ve vztahu k migrantům nejednotná, jakož i oni jsou nejednotní ve vztahu k Evropě.
Nelze tedy předpokládat uniformní vývoj napříč kontinentem. Dubnica nad Váhom rozhodně není Bobigny nebo Molenbeek. Tento vývoj je tedy do značné míry nepříjemný a znamená krok zpět, avšak není vyloučeno, že představuje sebezáchovné mechanismy, jež se v Evropě nakonec mohou prosadit. To, že Mnichov bude ještě za našich životů vypadat jako Káhira, není tedy nevyhnutelné a je možné, že se Petr Robejšek mýlí. Doufejme.
