Doktor plukovník Rezgar Sivejlí Rašíd.

Doktor plukovník Rezgar Sivejlí Rašíd. Zdroj: archiv Azada Saída

Rezgar Sivejlí Rašíd padl u Mosulu.
Rezgar Sivejlí Rašíd se vrátil do Kurdistánu, ale do Česka dál jezdil.
Kurdské jednotky u Mosulu.
Kurdské jednotky u Mosulu.
Kurdské jednotky u Mosulu.
6
Fotogalerie

První Čech zemřel v boji proti Islámskému státu. Lékaře zasáhlo sebevražedné auto

Přímo v přední bojové linii v Iráku byl o víkendu smrtelně zraněn vojenský lékař Rezgar Sivejlí Rašíd. Původem irácký Kurd vystudoval medicínu v Olomouci, v Česku se oženil a získal občanství. Je tak prvním Čechem, jenž padl v přímém boji proti Islámskému státu.

Rašíd absolvoval lékařskou fakultu v Olomouci, po studiích v tamní nemocnici rok pracoval jako gynekolog. V Česku má i dceru.

Osmapadesátiletý plukovník Rašíd byl členem kurdských bojových jednotek zvaných Pešmerga a o víkendu se účastnil velké ofenzívy proti pozicím IS u města Mosul, které je centrem Islámského státu v Iráku. Pešmergům se během ofenzívy podařilo islamisty vytlačit z osmi kurdských vesnic a donutit je k ústupu. Jenže ti v reakci na porážku poslali proti Kurdům deset sebevražedných aut. Několik se jich podařilo zničit, ještě než se islamisté odpálili. Jedno se však dostalo až k pozicím pešmergů. „Střepina zasáhla doktora Rezgara do oblasti blízko srdce. Jeho spolupracovník zemřel na místě. Rezgar zranění podlehl ještě v sanitce,“ popisuje situaci jeho dlouholetý přítel Azad Saíd.

Zprávu o jeho smrti potvrdila i vláda iráckého Kurdistánu. Právě prezident Masúd Barzání osobně vedl současnou velkou vojenskou ofenzívu proti Islámskému státu. Té se účastní okolo 5000 pešmergů a jejím cílem je přiblížit se baště islamistů – městu Mosul. „Rašíd byl vojenským lékařem a pracoval i na ministerstvu Pešmergy,“ potvrdil člen prezidentské kanceláře Hamíd Ahmad. „Z těch deseti sebevražedných aut se nám podařilo pět zničit, čtyři byla zasažena při leteckém útoku, ale to jedno osudné auto bohužel projelo a doktora Rašída zabilo.“

 

Hrdina od Kobání

Rezgar je v iráckém Kurdistánu považován za hrdinu. Patří ke známému kurdskému klanu Sivejlí, kde je tradicí být členem Pešmergy. „Jeho bratři Fatah a Abdulláh padli v boji proti diktátoru Saddámu Husajnovi. Rezgar bral boj proti teroristům jako svoji povinnost. Několikrát jsem mu říkal, ať se usadí tady, v Česku, a pracuje jako lékař, ale on nechtěl. Říkal, že musí pomáhat svým lidem, že tam mají nedostatek vojenských lékařů. Byl s nimi vždy v předních liniích, kde zachraňoval životy zraněných vojáků. Říkal, že je připraven zemřít,“ líčí Saíd, který žije v Česku a Rezgara poznal za studií.

Doktor Rezgar bojoval i po boku syrských Kurdů při obraně města Kobání. Na toto kurdské město na hranicích Sýrie a Turecka v roce 2014 zaútočilo 4000 islamistů. Dobyli 80 % města. Kobání bránilo jen 700 syrských Kurdů. Na pomoc jim tenkrát přišlo i 200 iráckých pešmergů a mezi nimi právě i česky mluvící doktor Rezgar. „Vyprávěl mi, že v Kobání byl třikrát v přímém ohrožení a podařilo se mu přežít jen zázrakem,“ vzpomíná Saíd.

Miloval pivo a svíčkovou

Na svého otce jako na hrdinu vzpomíná i jeho česká dcera Zuzana. „Pro mě byl vším. Dala bych za něj život. Byl to nejlepší muž, jakého jsem kdy poznala. Jezdil za mnou jednou ročně na měsíc až dva, staral se o mě. Ještě minulý týden jsem mu psala, jak je mi smutno. Asi to bylo tušení,“ říká šestadvacetiletá Češka. V iráckém Kurdistánu po něm zůstaly ještě další dvě děti – devítiletý syn a osmiletá dcera. „Vždycky říkal, že chce, aby jeho mladší děti taky vystudovaly tady, v Česku,“ říká Zuzana.

Podle svých přátel Rašíd Rezgar miloval Česko. „Doma, v Kurdistánu, mu říkali ‚pan doktor Čech‘. On stále mluvil o Češích jako o těch, kteří mu dali vzdělání, byl jim velmi vděčný. Miloval české pivo a svíčkovou,“ doplňuje Saíd.

Stát-nestát

Irácký Kurdistán je autonomní oblast pod správou Kurdů v Iráku se sedmi milióny obyvatel, ovšem oficiálně spadá pod iráckou federální vládu. Iráčtí Kurdové nyní usilují o vytvoření samostatného státu. Musí jej ale uznat sousedé a musí se dohodnout s iráckou vládou, kudy povedou hranice. Jejich stát se musí umět ubránit a musí slíbit, že nebude usilovat o vytvoření tzv. Velkého Kurdistánu připojením kurdských částí Turecka, Íránu a Sýrie.

Podobné obavy mají sousední státy; Turecko a Írán jsou tedy tradičně proti samostatnému Kurdistánu, jenž by odkrojil část Iráku, protože by to mohlo inspirovat i jejich kurdské menšiny. Vztahy se sousedním Tureckem se ale v poslední době zlepšily. Do Turecka také Kurdové vyvážejí většinu ropy, na níž závisí i ekonomika iráckého Kurdistánu.

O Kurdech se říká, že jsou největším národem na světě bez vlastního státního útvaru. Je jich asi 35 miliónů. Většina z nich žije na jihu Turecka, na severu Iráku, na západě Íránu a na severu Sýrie. Více než milión se jich ale přestěhoval do Německa, velká diaspora žije ve Francii. Většina Kurdů vyznává sunnitskou odnož islámu.

Irácký Kurdistán se stal útočištěm pro téměř dva milióny uprchlíků ze Sýrie a jiných částí Iráku, kteří prchli před Islámským státem a válkou. Česká republika v posledních třech letech poslala do Iráku několik tisíc tun munice a zbraní — milióny nábojů, tisíce samopalů vyřazovaných z armádních skladů a tisíce pancéřovek RPG-7. Část daru byla určena irácké armádě a část darována kurdským pešmergům. 

Reportáže Lenky Klicperové z Kurdistánu a bojů s Islámským státem najdete v magazínu Lidé a země.