Ač to zní neuvěřitelně, prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček tentokrát na to kápl. A to když upozornil na načasování žaloby univerzit na prezidenta Miloše Zemana kvůli jeho rozhodnutí nejmenovat tři navržené profesory.
Samozřejmě že jde o pokračování války mezi Hradem a vrcholnými představiteli akademické obce. Války, jež vyvrcholila na výročí 17. listopadu Zemanovou okupací Albertova, když tohle památné místo studentské revolty hlava státu dehonestovala akcí, při níž se sešla a notovala s výkvětem českých fašistů a xenofobů.
Tuhle válku ovšem nezačali akademici, ale prezident, jenž si po svém zvolení začal ve stylu orientálního despoty vyřizovat účty s literárním historikem Martinem C. Putnou a rektory Mikulášem Bekem a Liborem Grubhofferem. Ti všichni kritizovali Zemana, ať již jako prezidentského kandidáta, nebo hlavu státu.
Dalším kolem střetu Zemana s akademiky bylo právě jeho odmítnutí jmenovat tři kandidáty na profesory – Jiřího Fajta, Ivana Ošťádala a Jana Eichlera –, kteří teď společně s Univerzitou Karlovou a Vysokou školou ekonomickou podali na prezidenta žalobu. A mají slušnou šanci uspět když ne u městského soudu, tak u Nejvyššího správního soudu.
Vždyť právě NSS se před devíti lety postavil za dva justiční čekatele, jež do funkcí soudců odmítl jmenovat prezident Klaus. „Důvodem pro to, aby prezident navrženého kandidáta do funkce nejmenoval, může být jen nesplnění zákonných důvodů,“ uvedl mimo jiné v rozhodnutí NSS.
V případě odmítnutých akademiků je situace obdobná, neboť všichni tři splnili veškeré zákonné podmínky a mají na jmenování profesorem právní nárok, který svým usnesením potvrdila i vláda České republiky.
Ať již ale soudní spor dopadne jakkoliv, podstatnější je něco jiného. Žalobu rektorů bychom měli vnímat i v souvislosti s říjnovým rozhodnutím České konference rektorů nezúčastnit se oslav 28. října na Pražském hradě poté, co prezident již podruhé nepozval Mikuláše Beka a Libora Grubhoffera. Ale také v souvislosti se svoláním nedělní akce Skutečné uctění památky u pamětní desky na Albertově, již rektoři organizují společně se studenty.
To všechno naznačuje, že prezident tentokrát narazil na odhodlané a kreativní soupeře v akademických kruzích, kde již nikdy nebude přijímán s vážností a úctou. Tahle Zemanem vysmívaná elita definitivně pochopila, že nastal čas zásadního střetu nejen o univerzitní, ale i ostatní demokratické svobody, jež prezident systematicky podkopává.
Mikuláš Bek k tomu na svém facebookovém profilu poznamenává: „Rektor má hledat dohodu a kompromis, dokud to jde. Ale také poznat, kdy už to nejde.“ Kdy ke stejnému poznání dospějí politici, kteří mají k obraně svobod daleko účinnější prostředky než akademici, včetně zbraně nejtvrdšího kalibru — ústavní žaloby na prezidenta?
