Forenzní genetik Daniel Vaněk patří k evropské špičce v oboru a nebojí se mluvit o problémech

Forenzní genetik Daniel Vaněk patří k evropské špičce v oboru a nebojí se mluvit o problémech Zdroj: Honza Mudra

Kolik je v Česku justičních omylů? Analýzy DNA mohou být chybné, říká expert

V České republice mohou ve vězení sedět lidé, kteří byli odsouzeni na základě chybně odebrané nebo vyhodnocené DNA. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Reflexu to potvrdil jeden z největších odborníků v tomto oboru, doktor molekulární biologie Daniel Vaněk. Reflexu se podařilo najít několik lidí, odsouzených na základě sporné analýzy DNA. Příběh jednoho z nich, Aleše Provazníka, odsouzeného za vraždu, přináší nové číslo časopisu.


Doktor molekulární biologie Daniel Vaněk deset let vedl laboratoř DNA Kriminalistického ústavu v Praze, takže postupy vyšetřovatelů i svých kolegů policejních forenzních genetiků zná víc než dobře. Proto ví, že jejich práce a manipulace s DNA materiálem často vykazují nedostatky, jež udávanou spolehlivost analýzy DNA 99,99999999 % významně snižují. Případů, jako je ten Provazníkův, je podle něj víc. „Ne vždy musí jít o vraždu, i nespravedlivé odsouzení za autonehodu vám může zničit život,“ říká.

Takže pokud jde o hodnověrnost analýzy DNA, mohou se dělat chyby, na něž se nemusí vůbec přijít?

Chyba se může stát na hodně úrovních. Buď už přímo při zajišťování na místě činu, tam může snadno dojít k záměně stop a vzorků. Nebo vyšetřovatel dá dohromady zajištěné vzorky a pošle je do laboratoře, ale třeba se přepíše na obálce, v níž je párátko se vzorkem, a označí ho jiným nebo špatně čitelným číslem. Záměna je možná i v laboratoři. A dopátrat se po letech okamžiku, kdy k ní došlo, je téměř nemožné.

Já jsem si doteď myslela, že analýza DNA je téměř neomylná. Začínáte mě děsit.

Dnes máme mnohem lepší a výkonnější přístroje, takže lze zjistit ze vzorku mnohem víc než kdysi. Mnohé chyby lze díky tomu vystopovat nebo vyloučit. Takže by bylo možné i u starého vzorku zjistit nové příměsi, signály, jež se původně neukázaly. Přesto, třeba v případě Aleše Provazníka, i kdybychom našli další příměsi biologického materiálu, vzhledem k tomu, že on se s dívkou znal, byl s ní v tělesném kontaktu, nic by to nedokázalo. Tak jako nic nedokázala ta původní analýza.

Ale soudy posudky forenzních genetiků berou jako nezpochybnitelné.

Protože se tváří učeně a dodají posudek plný odborných výrazů, jimž stejně nikdo nerozumí. Pak už je pouze krok k tomu, aby policejní genetik vyšel trochu vstříc, například ve formulaci závěru znaleckého posudku, vyšetřovateli. A že jsem to několikrát zažil. I já osobně vím, co je to tlak urputného vyšetřovatele, který je přesvědčen o vině „svého podezřelého“.

Chcete říct, že výsledek analýzy DNA je ovlivnitelný? Myslela jsem, že je to jednoznačná záležitost.

Pokud vyšetřovatel zadává práci kolegům z kriminalistické laboratoře, což je u nás bohužel běžná praxe, není divu, že si občas jdou na ruku. I když si to většina expertů z forenzních laboratoří nepřipouští, tak jsou již od počátku ovlivněni tím, co o případu vědí. Takový expert pak někdy prostě vyhodnotí vzorek podle toho, jaké je očekávání, a nepátrá dál, zda to, co našel, je skutečně nezpochybnitelné.

Reflex 34/2015Reflex 34/2015|ArchívTématu justičních omylů na základě chybných testů DNA se věnujeme v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 20. srpna.