Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Hrůza na útěku do Itálie: Muslimští uprchlíci zabíjejí po cestě křesťany

„Nevím, jak jsem se zachránil, asi proto, že jsme se drželi všichni společně za ruku,“ prohlásil italským úřadům jeden zachráněný křesťanský uprchlík z Ghany. Je jedním ze tří imigrantů, kteří našli odvahu vyprávět palermské policii o událostech, které zažili na své strastiplné cestě. Dochází na nich i k vraždám, které mají náboženské pozadí.

„Náš nafukovací člun byl přeplněný a po několika hodinách jeden bok ztratil vzduch a splaskl. Začali jsme se modlit v naději, že nás někdo zachrání. Já k Ježíši, jiní k Alláhovi. Zničehonic se na nás skupina muslimů vrhla a začala křičet: Tady se smí modlit jen k Alláhovi! Ale to jim nestačilo, chytili část křesťanů a hodili je do vody. Dvanáct jich utonulo jen proto, že vyznávali jinou víru,“ vysvětloval mu z Ghany.

Po příjezdu do palermského přístavu někteří ze zachráněných věc nahlásili a na vrahy ukázali. 15 muslimských uprchlíků bylo zatčeno a palermská prokuratura po ověření všech okolností je formálně obžalovala.

„Ale nemyslete si, že toto je něco úplně nového. V uprchlických táborech v Libyi je utiskování a ponižování křesťanů muslimy něco normálního, dívím se, že o tom zde nikdo nevěděl,“ dodal jeden ze zachráněných.

Známý komentátor Aldo Cazzullo na stránkách listu Corriere della Sera to komentoval takto: „Věděli jsme o náboženských srážkách v Nigérii, Senegalu či Mali, ale taková hluboká náboženská nenávist je pro nás něco nového.“ A palermský generální prokurátor Francesco Lo Voi dodává: „Toto vše vrhá zneklidňující světlo na stále rostoucí vlnu uprchlíků. Přinášejí sebou nejen potřebu ošetření, ošacení a obivy, ale i nenávist, ze které přitom utíkají.“

Problém imigrantů se během posledních týdnů dostal jasně na první místo obav Italů. Od počátku roku se jich vylodilo přes 22 000 a do konce roku by jich mohlo být víc než 250 tisíc. A na to Itálie není připravena, takže začínají problémy mezi místním obyvatelstvem a příchozími.

Guvernéři severoitalských oblasti Lombardie a Benátska jasně římské vládě vzkázali: Už žádné uprchlíky nepřijmeme, nemáme na to místo a prostředky. V šesti italských regiónech se budou 31. května konat oblastní volby a současná situace je větrem do plachet pro populistická hnutí, hlavně pro Ligu Severu. Její tajemník Matteo Salvini říká, že by libyjské břehy měly být postaveny pod námořní blokádu, eventuální uprchlíci ošetřeni ještě na lodích, ale v žádném případě se nesmějí vylodit v Itálii.

Například v noci z 15. na 16. dubna skupina libyjských pirátů zaútočila v mezinárodních vodách na rybářský člun ze sicilského přístavu Mazara del Vallo. Se vší pravděpodobností chtěli člun s posádkou odtáhnout do Libye a použít posádku jako rukojmí výměnou za zatčené převozce. Naštěstí se nedaleko nacházela loď italského vojenského námořnictva, zasáhla, rybářský člun osvobodila a piráti rychle uprchli. Během posledního měsíce to byl již třetí případ.

Je jasné, že dokud se situace v Libyi nenormalizuje, problémy budou pokračovat. Jenže snahy španělského vyslance OSN o prostředkování zatím neměly žádný úspěch.

Italský premiér Matteo Renzi během návštěvy ve Washingtonu požádal prezidenta Baracka Obamu o nasazení dronů proti základnám teroristů. „Ale tady by asi bylo zapotřebí vyslat jednotky, asi 50 až 60 000 mužů, jenže to prozatím nikdo v Evropě nemá v úmyslu.“

Bývalý italský vicepremiér Gianfranco Fini dodal: „Každý stát je povinen hájit zájmy svých lidí, samozřejmě v rámci evropské solidarity. Ale protože ta se v dané situaci neprojevuje, existuje jediná reakce: Itálie musí vypovědět smlouvu EU, která stanoví, že každý uprchlík má být registrován a zaopatřen v první zemi Unie, do které přišel. Jenže za současné situace to Itálie není schopna zvládnout. Ostatně Nicolas Sarkozy mi minulý týden v Paříži řekl, že Francie asi bude nucena pozastavitř platnost Schengenské dohody, protože se bojí masového přílivu uprchlíků. Vlna uprchlíků je evropský problém, ale zatím je Itálie v tom ponechána úplně sama. A mohlo by se stát, že obyčejní občané začnou i v Itálii vidět Unii jako zdroj a původ problémů.“