Před pěti lety, 22. ledna 2009, zemřel politik, historik a publicista Emanuel Mandler. Narodil se 2. srpna 1932. Považujeme za potřebné toto výročí a Emanuela Mandlera připomenout právě dnes, a nejen proto, že někteří z nás s ním dlouho spolupracovali a mnohé z nás výrazně ovlivnil. Jde především o tři významné aktivity, jež inicioval a na nichž se velmi významně podílel.
Časopis Tvář vycházel v letech 1964–5 a 1968–9. Záhy se změnil z publikační tribuny spisovatelského potěru oficiózního Svazu spisovatelů v platformu nezávislé skupiny, jež se nehlásila k „socialismu“ v tehdejším pojetí, snažila se navázat zpřetrhanou souvislost s moderním českým uměním předúnorového období a s moderní evropskou a světovou kulturou a stavěla se kriticky k umělecké tvorbě mnoha uznávaných českých autorů padesátých a šedesátých let. V období bezprostředně po sovětské invazi se tu Mandler pokusil v sérii politických článků zformulovat v návaznosti na Havlíčka a Masaryka zásady realistické politiky pro nadcházející svízelné období. V letech bezprostředně po prohlášení Charty 77, kterou Mandler ze zásadních důvodů nepodepsal, soustředil kolem sebe skupinu intelektuálů, jež se snažila zformulovat alternativu k Havlově představě vyjádřené v Moci bezmocných. Skupina byla otevřena lidem z okruhu Charty a usilovala o dialog s nimi. Vydala několik samizdatových sborníků (výběr z nich vyšel po roce 1990 tiskem). Mandler tu shrnul základy své politické koncepce, k nimž patří v návaznosti na Masaryka politický realismus, kritika a důraz na každodenní drobnou práci. Kladl důraz na to, že evropská i česká politika staví na křesťanských základech.
Mandlerovo úsilí vytvořit v rámci disentu alternativu ke koncepci Charty, provázené vstřícností a ochotou ke spolupráci ve společných věcech, se pak na podzim 1987 zhmotnilo v nezávislé skupině Demokratická iniciativa. Mandler a jeho spolupracovníci přišli s projektem politické přeměny normalizačního režimu na režim demokratický, opřený o dodržování lidských práv. Nový režim měl stát na svobodné soutěži politických stran v systému parlamentní demokracie, ale zároveň na tom, že politika má přednost před ekonomikou a že funkční, svobodné a vůči lidem otevřené podnikání může vzniknout jen v demokratickém politickém prostředí. Předpokladem je přitom, aby se nový systém důsledně „odstřihl“ od minulých pořádků a od jejich představitelů. Po listopadu 1989 se posléze uplatnily dva politické koncepty, Havlův a Klausův. Oba se od Mandlerova v některých důležitých věcech odlišovaly, během čtyřiadvaceti let se zcela vyčerpaly a vyústily v nynější hlubokou politickou krizi, která ohrožuje základy polistopadové demokracie a bezpečnostní zájmy naší země. Jsme přesvědčeni, že právě dnes je odkaz Emanuela Mandlera mimořádně aktuální.
Výbor Klubu na obranu demokracie
Bohumil Doležal, Vojtěch Kučera, Bohumil Dvořák, Pavel Otto, Jan Scheinost
