Hlavním poselstvím prvního dne 24. kongresu ODS bylo, že si do svého čela zvolila člověka, který neměl nic společného s uplynulou érou. Chtěla tím demonstrovat, že je schopna větších změn. Bude to stačit na vyvedení z její krize?
Petr Fiala měl oslňují, tak trochu reaganovský projev, kde se ovšem ani slovem nevymezil k hlavním pilířům dnešní české politické reality, které utváří nesvatá trojice Okamura (nejpopulárnější politik), Babiš (nejsilnější vládní politik) a Zeman (prezident-expanzionista). Na rozdíl od prosincového projevu v pražském CEVRO Institutu, kde oznámil svou nominaci, tentokrát byl méně analytický a více politicky sloganovitý, což sál ocenil několika potlesky i vestoje. Na skutečně podstatné politické otázky dneška (ekonomická krize, konflikty zájmů budoucích vládních politiků, krok ČNB, který dnes vede k plošnému zdražování, aktivistická role ústavních soudců a státních zástupců v ústavním systému), nám profesor Fiala zůstal dlužný svůj názor. Snad příště.
Profesorský styl
Celá kariéra Petra Fialy je lemována přístupem, který bychom mohli označit za profesorský styl. Nejdříve se stal šéfem katedry, děkanem, rektorem a později i ministrem školství a vždycky se snažil vystupovat jako ten, který slaďuje zájmy, smiřuje konflikty a nalézá řešení. Otázka je, zda to bude stačit na vrcholnou politiku, kde se lídr musí čelně vymezit vůči svým konkurentům a odpovídat na přízemní otázky dne. Politika slaďování zájmů v době krize často může krizi prodloužit. V tom je hlavní nebezpečí, které je před Fialou. Je nepatrná hranice vnímání, která slušnost už považuje za slabost a nekonfliktnost za bojácnost říct svůj názor. To budou hlavní výtky, které vůči Fialovi v příštích měsících a letech určitě uslyšíme.
Bez Šloufů
Na druhou stranu: po éře hřmotného Topolánka, který bušil do stolu a vyvolával dojem síly, která byla často jen papírová, je v čele ODS člověk, který umí naslouchat a komunikovat. Po éře introvertního fyzika Nečase přichází spíš humanitně orientovaný intelektuál, který ví, co je rozpočet, má dáti – dal, přestože ani on nikdy nepracoval v soukromém sektoru. A hlavně: nemá za sebou Šloufy a Dalíky, má přiměřené sebevědomí, které si nemusí posilovat zdáním vnějšího lesku a politika pro něj není byznysem jinými prostředky. Prostě Antitopolánek.
Lidé s profesorským stylem jako Fiala řeší své zvolení do čele instituce protkané mnoha zájmy tím, že si ve vedení najdou „zlého muže“, který za ně odvede nepopulární práci. Tím, že Fiala odmítl před místopředsednickou volbou říct své preference se o tuto možnost (byla- li vůbec) obral. Přitom olomoucký kongres byl možná poslední, kde mohl Fiala ukázal na kohokoli v sále a byl by zvolen jeho zástupcem. Takhle to bude převážně jen na něm samotném, zda dá novou energii ustrnulé ODS a udělá z ní opět důležitého hráče. Už dlouho ODS nezávisela na rozhodnutí a štěstí jednoho člověka jako dnes.
