Obyvatelé ostrovního státu Tuvalu chtějí, aby světové společenství něco udělalo s klimatem, jinak klesnou pod hladinu moře. Lidé na ostrovech vůbec propadají tísni. Nebo to tak aspoň dělají.
Navinchandra Ramgoolam, premiér ostrova Mauricius, řekl v OSN že "klimatická změna je skutečností, teplota stoupá a s ní i hladina moří. Na jihu Indického oceánu je to o 1, 2 milimetru ročně." Navíc prý se objevují stále častěji extrémní meteorologické jevy, prudké deště a větrné bouře.
Nejsem si ale jistý, jestli premiéři ostrovních států příliš uspějí třeba u skeptických Středoevropanů. Na Tuvalu totiž žije asi 12 tisíc lidí a má rozlohu 26 kilometrů čtverečných. To není ani české okresní město. Skoro by jednoho napadlo, jestli by nebylo levnější, než pořád něco dělat se světovou ekonomikou a údajným oteplováním, všechny ty lidi přestěhovat někam, kde se nebudou cítit ohroženi růstem hladiny moří o 1, 2 milimetru ročně. Tak například bude možná časem k dispozici ve výprodeji pár řeckých ostrovů, kterým v dohledné době zaplavení nehrozí.
V Nizozemí bojují s hladinou moře už dost dlouho. Pod úrovní hladiny moře tam leží polovina, podle některých údajů až dvě třetiny území. Není to legrace, v roce 1953 zemřely při povodních dva tisíce lidí. Těžko radit lidem, v jejichž situaci nejsme, ale je otázka, jestli není levnější stavění hrází nebo stěhování lidí, než škrcení světové ekonomiky kvůli sporným teoriím a ještě spornějším výsledkům jejich uvádění do praxe.
Je to samozřejmě skoro filozofická otázka. Máme se snažit měnit planetu, nebo se přizpůsobovat tomu, jak se mění ona? Laika by napadlo, že bude lepší vzít prostě změny klimatu, pokud existují, na vědomí. A pak se jim přizpůsobit. Odhady říkají, že Tuvalu může být kvůli vzestupu mořské hladiny během sta let neobyvatelným ostrovem. Chtěl bych být občanem Tuvalu. V Česku má člověk pocit, že to začíná být někdy neobyvatelné už teď.
