Nabucco

Nabucco Zdroj: Profimedia.cz

Brno má operní hvězdu první velikosti

A pak, že se zázraky nedějí. V Brně se jeden stal zrovna minulý víkend při představení Verdiho Nabucca, kdy Janáčkovo divadlo zažilo několik minut trvající standing ovation. Ano, konzervativní Brňané byli zpěvem sólistky brněnského Národního divadla Csilly Boross tak uneseni, že nejen aplaudovali vstoje, ale dokonce během představení i několikrát fascinovaně řvali „bravo“.

To se mi v Praze za více než třináct let navštěvování všech myslitelných (někdy i téměř nemyslitelných) kulturních stánků nestalo ani jednou. Tedy s výjimkou koncertu Magdaleny Kožené, kdy však povstali k závěrečnému potlesku pouze někteří. Kolegové, jimž jsem svůj objev sdělila, mi obratem poskytli několik odborných vysvětlení, proč by oni na mém místě z „tyjátru“ v Janáčkově divadle tak překvapení nebyli.

 

Nejobvyklejší byl povzdech, že v Brně je všechno jinak, že jsou tam i milovníci opery tak trochu venkovští balíci a proto tedy neví, že slušné je potichu sedět a nijak představení nerušit, zvlášť ne spontánními výkřiky. Druhé vysvětlení bylo podobného ražení, tedy že v Brně kvalitu nepoznáme, ani kdybychom do ní hlavou narazili, a proto jsme v podstatě nadšení ze všeho. Pouze jeden kolega, matador kultury se na pár vteřin zamyslel, pokýval hlavou a zeptal se mě, jak přesně se ona diva jmenuje; vyhledal si ji na internetu s konstatováním, že občas se holt zrodí hvězda.

 

 

A že to tedy hvězda je, o tom nepochybuji. Zpívala spolu s dalším držitelem ceny Thálie (Csilla ji dostala v roce 2009) Richardem Haanem a i když všichni ostatní sólisté Nabucca byli dobří, jakmile drobná Maďarka vstoupila na jeviště, přestali existovat. Csilla Boross totiž nejen božsky zpívá, její zpěv má také nekonečnou škálu výrazů a ona sama je i dobrá herečka. Předvedla tedy to, co dělá z opery událost, která se dotýká lidských srdcí. Czilla totiž umí svým hlasem a projevem za srdce chytnout. Jako jedna z mála.

 

Opera se stala otloukánkem; stojí stranou, bez zájmu a návštěva opery se víc než skutečnou událostí stala nástrojem marketingu snobů. Proto, že se v ní vlastně jen zpívá a nosí se tam večerní šaty. Pak najednou zabloudí na česká a moravská jeviště taková nějaká Csilla a opeře se vrací její stará síla. Síla, kterou dobrá opera má. Protože každá dobrá opera stojí na hvězdách s hvězdným hlasem. Člověk se pak považuje za vyvoleného, že měl štěstí ten hlas slyšet. Dokonce po letech odmítání a dávání přednosti činohře a baletu začne uvažovat o tom, že si na nějakou další operu zajde. A klidně by si troufnul i na Wagnera. Děkuji Csillo. Naprosto chápu, že jsi před pár dny svým hlasem dobyla srdce muzikálních Španělů.