Nemyslíš zaplatíš

Nemyslíš zaplatíš Zdroj: nemyslis-zaplatis.cz

Velikonoční masakr na českých silnicích aneb auto JE zbraň

Letošní velikonoční víkend má hrozivou bilanci mrtvých na našich silnicích: dvojnásobek loňských šesti. A to ještě neznáme čísla ze dne většinou nejšílenějšího – Velikonočního pondělí. Faktem však je, že auto je zbraň a čím dál víc lidí, kteří usedají za volant, by vůbec řidičské oprávnění mít neměli.

Za necelých sedmdesát kilometrů jízdy po moravských silnicích první, druhé a třetí třídy jsem dnes potkala čtyři řidiče (tři muži, jedna žena), kteří mě přímo ohrozili na životě a jen díky shodě šťastných náhod, kvalitnímu podvozku a brzdám a šestnáctileté řidičské praxi bez nehod jsem setkání s nimi přežila.

 

Poprvé v životě mě také mrzelo, že není dost dopravních policistů do všech vesnic: protože například asi dvacetiletý mladík řídící sedmdesátikilometrovou rychlostí starou felicii přes vesnici Moutnice, který projel bez zaváhání jednosměrnou část obchvatu tak, že málem v plné rychlosti sestřelil tři auta jedoucí správně v protisměru, by měl okamžitě přijít o řidičský průkaz. Mám silnou obavu, že zatímco já a další dva řidiči jsme mu dokázali vyhnout, ti, které potká tento vrah v nočních hodinách, už by takové štěstí mít nemuseli.

 

Podle dopravního psychologa doktora Matúše Šuchy z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci si lidé ještě neuvědomili, jak nebezpečnou, volně dostupnou zbraní automobily jsou.
Dá se říct, že lidé, vynucující si prostor a respekt, se chovají agresivně i za volantem?

 

Ano, protože, řečeno zjednodušeně, řídíme tak, jak žijeme. Může to znít nadneseně, ale je to tak. Lidé, kteří se projevují agresivně v životě, tedy v práci, doma, ve společnosti, jsou agresivní i na silnici. Nemusí jít vždy o agresivitu spojenou s fyzickým násilím. Naopak, často jsou silniční agresoři v běžném životě skrytě agresivní.

 

 

Bylo to tak vždycky nebo agresivních lidí přibývá? Alespoň na silnicích si jich všímá stále víc lidí a jejich projevy jsou stále útočnější.


Víc si toho teď všímáme. V životě je málo situací, kdy jsme tak blízko smrti, jako když řídíme. Lidé si to pomalu začínají uvědomovat. Proto je dnes otázka agresivity na silnicích tak exponovaná. Také je třeba si uvědomit, že auto je silná a velice účinná zbraň. Když se rozhodnete, tak najedete do stromu nebo do sloupu nebo někoho úmyslně přejedete… A zatímco třeba myslivci musí projít alespoň nějakými zkouškami a testy, aby mohli zbraň mít a střílet z ní, auto si může pořídit úplně každý. Stát reguluje ostatní oblasti, kde si můžete pořídit nějaký nebezpečný nástroj či přímo zbraň, ale auta regulovat tímto způsobem dost dobře nemůže.

 

Takže primárně dopravní prostředek se v dnešní době stává i zbraní, která navíc poskytuje agresorovi pocit bezpečí a částečně i anonymitu?

 

Dochází k násobení efektu. Do dopravního chování vstupuje faktor anonymity. Tedy naše běžné chování je při řízení modifikováno anonymitou. To znamená, že si dovolíte i to, co byste třeba tváří v tvář neudělal, protože by vám hrozila třeba zpětná vazba nebo i fyzická inzultace. Je to podobné jako při elektronické komunikaci; to také řeknete či napíšete věci, které byste běžně téměř nikomu neřekli. Je to iracionální, ale iluze anonymity v lidech uvolňuje brzdné mechanismy. V autě stejně jako před počítačem máte pocit bezpečí, cítíte se chráněn před okolím, realitou. V autě kolem sebe máte hromadu plechu, který vás odděluje od ostatních. Proto často mají agresoři ještě přídavné prvky jako například ztmavená skla. Aby oni viděli, ale nebyli vidět.

 

 

Jak to, že lidé nemají strach z potrestání?

 

Je to i tím, že zákon bere auto jako dopravní prostředek a ne zbraň. Bodový systém sám o sobě není špatný, i policie dělá, co může. Ale bohužel v současné situaci mají tito lidé velkou šanci, že potrestání uniknou. A když neuniknou, tak vědí, že trest nebude nijak velký, případně se z něj nějak zkusí vyplatit.