Něco takového jsme ještě na české politické scéně od revoluce neviděli. V přímém přenosu se rozpadá a pro budoucí volby stává nepoužitelnou vládní strana Věci veřejné. Ne, že by to byl nějaký senzační objev, vždyť Reflex o „véčkařích“ píše již rok jako o marketingové partičce, která nefunguje standardně. Ale co je moc, to je moc.
Scénky, které nám cirkus jménem Věci veřejné v posledních dnech připravil, přesahují možnosti lidského chápání. Vít Bárta brečí na tiskové konferenci a snaží se nám komicky vnutit představu, že je strašně hodný. Že svým příznivcům jen tak z dobré vůle rozdává statisíce. Podobně absurdní představení nevyprodukoval kdysi ani mašinfíra v převleku premiéra, Stanislav Gross, když popisoval podivný nákup svého bytu.
Šílené je, že někteří členové Věcí veřejných tomu nadále přihlížejí a dokonce vyjadřují prokorupčním praktikám, které v jejich straně panují, podporu. Má to jen dvě vysvětlení: Buď tito lidé s něčím tak obludným dlouho souhlasí a ví o tom, nebo se bojí o svá korýtka. V tom horším případě se bojí sami o sebe.
Stejně vážnou otázkou, že Vít Bárta uplácel své lidi, je fakt, že někteří politici Věcí veřejných si ty peníze původně vzali. Jak je to vůbec mohlo napadnout? Snad si naivně mysleli, že se na to nikdy nepřijde?
Co ale udělá Radek John? Komu bude po všech těchto skandálech dělat bílého koně teď?
