Olašská magie

Olašská magie

Olašská magie

To nejzajímavější, co na cizí kultuře zaujme doslova každého člověka, je magie, magické rituály, víra a léčitelství. Olašská magie je barvitá a vychází z dávných rodových tradic, byť se Olaši hlásí (a často velmi deklarativně) ke křesťanství.

To nejzajímavější, co na cizí kultuře zaujme doslova každého člověka, je magie, magické rituály, víra a léčitelství. Olašská magie je barvitá a vychází z dávných rodových tradic, byť se Olaši hlásí (a často velmi deklarativně) ke křesťanství.

To však praktikují po svém, minimálně kooperují s církví, zato však má každá rodina doma oltář. V souběhu s přijatým křesťanstvím však přetrvává živá víra v posmrtný život. to je také jeden z důvodů, proč olašští Romové důsledně odmítají pitvu. Nebožtík v posmrtném bytí pokračuje ve svém životě pozemském, má k dispozici věci, co mu dali do rakve, peníze, zlato, pálenku, svou hůl, a v rakvi, ve které byl pohřben, i bydlí. Proto se při pohřbu neříká romsky truhla nebo rakev, ale dům - khejr. Věci po zemřelém, které nikomu neodkázal, je nutné spálit (dříve se spaloval i kočovnický vůz po mrtvém) a nikdo je nesmí používat, aby si pro ně mrtvý nepřišel. Strach z múlú, duchů mrtvých, je živý dodnes a Romové by si nikdy nepostavili dům na bývalém hřbitově.


Mimořádně důležitou magickou roli hraje u Olachů zlato. Jeho obliba je jako u všech kočovníků, kteří si museli všechen svůj majetek neustále vozit s sebou, samozřejmá. Zlato však nemá jen roli vysoké hodnoty v malém objemu, ale je i známkou sociálního zařazení, takže je nošeno - především muži - velmi okázale. Kromě své světské funkce však má pro Olachy i magickou moc, svého nositele chrání před nemocemi. Kdesi na hranici magie a romského mravu jsou některá nutriční omezení (olašští Romové zásadně nejedí koně, kdo by je jedl, přestává být lašo Rom a je degeš).
Zaniklé, ale nesmírně zajímavé byly léčitelské zvyky Olachů. Kombinovaly se v nich dobré znalosti léčivých bylin, pravděpodobně převzaté od místních obyvatel v zemích, kudy putovali, a čistě magické prvky. Děti se například univerzálně léčily vykuřováním, kdy se dítěti ustřihly nehty a vlasy, smíchaly se s černobýlem, a pak se na plech nabraly žhavé uhlíky z kamen a směs se na ně vhodila. Dítěti se pak dýmem okuřovaly nožičky.



Poslechněte si záznam rozhovoru s olašským králem Janem Lipou.





V tištěném Reflexu č. 46/2009 (vychází 12. 11. 2009) naleznete o etniku olašských Romů článek od Jiřího X. Doležela s názvemMizející svět.