Proč se nemohou společně v závodní jídelně naobědvat lidé, kteří spolu osm hodin denně pracují u jednoho pásu nebo montážní linky? A jaký smysl má povinné testování zaměstnanců jednou týdně, když negativní výsledek testu z pondělí už nemusí za pár dnů platit? Pondělní porce vládních zákazů a příkazů je jen dalším přešlapováním na místě a snahou vyhnout se za každou cenu řešení, které je podle mnoha odborníků jediné smysluplné a zároveň nevyhnutelné – totiž skutečnému lockdownu včetně dočasného uzavření firem.
Babišova vláda nás za rok od začátku epidemie dovedla do takového srabu, že krátkodobé vypnutí průmyslu už považují za nezbytnost nejen epidemiologičtí fundamentalisté (např. někdejší hlavní vládní epidemiolog Rastislav Maďar a mnozí další), ale odhlasovalo si ho o víkendu i předsednictvo vládní ČSSD. Jako obvykle ale následovala už za pár hodin otočka a pokus vyřešit problém pomocí polovičatých opatření.
Uzavření závodních jídelen dává zhruba stejný smysl, jako kdybyste fotbalový tým nechali cestovat přes celou republiku na zápas i zpět jedním autobusem, ale před i po utkání by se hráči museli převlékat přímo na hřišti, aby se nenakazili ve společné šatně. Lidé, kteří spolu ve firmách pracují celý den na jednom pracovišti, často v těsném kontaktu a někde i (s plným vědomím vlády) bez roušek či respirátorů, protože v nich by fyzickou námahu neudýchali, se nesmí ani při dodržení všech hygienických zásad a rozestupů naobědvat v jedné kantýně. Co myslíte, budou hlady, nebo si spíš jídlo sní společně přímo v nehygienických provozech, případně v malých šatnách?
S povinným testováním zaměstnanců, které vláda nařídila nejméně jednou týdně, je to stejné. V pondělí nebo kterýkoliv jiný den projde zaměstnanec testem (při troše štěstí dostatečně kvalitním na to, aby dal správný výsledek), který bude negativní. A co zbytek pracovního týdne? Bude dnem i nocí uzavřen v nějaké bublině jen s otestovanými kolegy, aby nepřišel s virem do kontaktu, nebo bude jezdit denně do práce i zpět narvanou MHD, stýkat se s rodinou, nakupovat atd.? Vypovídací hodnota pondělního testu tak bude záhy nulová. Ze strany vlády čirý alibismus – asi jako hrát ruskou ruletu s revolverem, kde z plného bubínku vyndám jeden náboj a budu se tvářit, že jsem významně posílil bezpečnost hráčů.
Mimochodem – když ještě vláda plánovala, že se od března vrátí do škol část školáků, počítalo se pilotně s jejich testováním dvakrát týdně. Ani to ale nakonec pro částečné otevření škol nestačilo. Ovšem u fabrik má být jeden test za týden v pořádku.
Aby nedošlo k mýlce – uvedené argumenty nemají být v žádném případě návodem, aby vláda směrem k podnikům nedělala nic. Právě naopak. Mají poukázat na nedostatečnost vládních nařízení. Zatímco celonárodní šikana deseti milionů lidí, kteří nesmějí navštívit rodiče v sousední vesnici, je-li za hranicí okresu, je pro ministry přijatelná (stejně jako zavřené školy, služby, obchody, kultura, sport), ta nejrizikovější místa, kde se virus šíří suverénně nejvíce – totiž pracoviště – nechávají dál bez skutečně účinných opatření.
Údajným důvodem nechuti sáhnout po razantním řešení jsou hrozící ekonomické ztráty a dopad na národní hospodářství. Existuje ale někde ve Strakově akademii analýza, kolik by nás stála třeba čtrnáctidenní uzávěra průmyslu a jak by se projevila na vývoji epidemie? A zejména srovnání těchto dat s tím, kolik nás stojí dlouhodobá polovičatá řešení, která nás za rok dovedla do dnešního průšvihu, kdy jsme pro celý svět odstrašujícím příkladem? Pokud ano, vláda to vše velmi dobře tají.
Dokud ale nepoloží takové informace na stůl a zároveň se s plnou politickou zodpovědností nepřihlásí k názoru, že ekonomika má přednost před ochranou zdraví a životů, nabízí se úplně jiné vysvětlení. Tím je nekonečný seznam firem, které patří do majetku premiéra Andreje Babiše a jejichž dočasná odstávka by se citelně dotkla jeho vlastní peněženky. ANO, přesně tak vypadá ukázkový střet zájmů, který ve svém důsledku může stát život tisíce lidí.
