Vyhlášením termínu voleb do Poslanecké sněmovny (8.–9. října) začala volební kampaň. V této situaci Ústavní soud „našel“ tři roky starou žalobu proti volebnímu zákonu a má rozhodnout o nových pravidlech hry. V otázkách a odpovědích se pokusíme odpovědět, o co v celém příběhu jde.
Co přesně bylo u Ústavního soudu napadeno?
Navrhovatelé tvrdí, že ústavě odporují dvě části volebního zákona, které upravují pravidla pro volbu do Poslanecké sněmovny. Za prvé jde o kombinaci tzv. d’Hondtova dělitele a volebních obvodů, jež odpovídají vyšším územněsprávním celkům – tedy třinácti krajům a Praze. Navrhovatelům vadí, že menší strany na tuto kombinaci doplácejí a získávají méně mandátů, než odpovídá podílu jejich hlasů. Za druhé chtějí ze zákona pro údajnou protiústavnost vypustit tzv. aditivní klauzuli, jež říká, že když je ke vstupu do Poslanecké sněmovny třeba minimálně pět procent hlasů, pak pro koalici dvou stran platí dvojnásobek (hranice 10 procent), pro koalici tří stran trojnásobek (15 procent) a pro ještě početnější koalice hranice 20 procent.
Kdo podal tento návrh?
Pod návrhem je podepsáno celkem jedenadvacet senátorů zvolených převážně ze Starosty a nezávislé (STAN), ale návrh spolu s nimi iniciovalo i několik členů horní parlamentní komory zvolených za lidovce, TOP 09 či zelené. Nechyběl mezi nimi navíc ani dnes už bývalý senátor za Stranu soukromníků Ivo Valenta. Jednalo o senátory menších stran, na něž mohl účinek volebního zákona dopadnout, nebo už dokonce ve sněmovních volbách 2017 dopadl.
Proč Ústavní soud rozhoduje až nyní?
To opravdu moc nemá logiku. Návrh leží u brněnského soudu přes tři roky. I v komplikovaném případu mohlo být dávno rozhodnuto. Ústavním soudem zvolený postup proto nahrává spekulacím, že se předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský snažil během takto dlouhé doby získat dostatek hlasů pro jím podporovaný zásah do volebního systému. Jinak by totiž Ústavní soud mohl rozhodnout v době, kdy by na případnou opravu volebního zákona bylo dost času.
Jsou napadené části volebního zákona opravdu pozůstatkem občas démonizované opoziční smlouvy, jak slyšíme od navrhovatelů ústavní žaloby?
Nejde. Používání termínu „volební systém podle opoziční smlouvy“ je jen politická propaganda. Volební systém, jak ho prosadila ODS a ČSSD v roce 2000, ve skutečnosti už v roce 2001 zrušil po podání prezidenta Václava Havla tehdejší Ústavní soud. Ve volebním zákoně tehdy vznikla obdobná „díra“, která hrozí nyní, a Parlament následně přijal kompromisní pravidla pro přepočet hlasů na mandáty, aby se na jaře 2002 mohly konat sněmovní volby.
Uskuteční se letošní sněmovní volby, pokud Ústavní soud část volebního zákona „vyškrtne“?
Ano, ale pouze, pokud se Parlamentu rychle podaří vzniklé mezery ve volebním zákoně zaplnit novými volebními pravidly. Ústavní soud by také mohl rozhodnout, že napadené části volebního zákona zneplatnění až například ke konci roku 2021, takže by se vyhlášené sněmovní volby mohly uskutečnit podle „starého“ volebního systému a následně by zákonodárci měli dost času na schválení nového volebního systému.
Kdo rozhodne o nové podobě volebního zákona v případě, že budou jeho podstatné části zrušeny Ústavním soudem?
Volební zákon patří mezi tzv. organické zákony, u nichž nemůže Poslanecká sněmovna přehlasovat Senát. Na jeho podobě se musí shodnout obě komory Parlamentu. To může znamenat pro rychlou „opravu“ volebního zákona značnou komplikaci, protože ve sněmovně má jasnou převahu současné vládní uskupení, zatímco v Senátu „vládne“ trojlístek opozičních stran ODS, STAN a KDU-ČSL.
Jaký volební systém může být v rychlosti vybrán jako náhrada?
Poměrných systémů existuje téměř nepřeberné množství. Pro naši situaci se ovšem nabízejí zejména tři hlavní varianty.
Za prvé by bylo možné zachovat dnešních 14 volebních obvodů (kraje) a vrátit se k systému, podle něhož se volilo do roku 1998, v němž se většina mandátů rozdělí v obvodech a zbytky hlasů a mandátů se pak převedou do celostátního druhého skrutinia.
Druhou variantou by bylo zavedení větších volebních obvodů, do nichž by se spojilo vždy více krajů. V této variantě by volební obvody mohly například kopírovat území osmi tzv. jednotek NUTS 2. Cestou nejmenšího odporu by ale mohla být vybrána i třetí varianta – zavedení jediného celostátního volebního obvodu. Ta by šla asi v rychlosti nejlépe prosadit, ale měla by na politiku v České republice nejhorší dopady, protože by se kandidátky sestavovaly výhradně na centrální úrovni a zvolení poslanci by měli jen minimální vazbu ke svému domácímu regionu.
Které politické síle případná změna volebního systému nejvíce prospěje?
Celá operace nejvíce zviditelní předsedu Ústavního soudu a bývalého sociálního demokrata Pavla Rychetského, který před dvaceti lety stál jako vicepremiér u zrodu volebního systému opoziční smlouvy i kompromisu, jenž ho pak nahradil, a nyní přispěje k jeho rozmetání.
U politických stran je hodnocení o hodně složitější. Malé strany (STAN či TOP 09), které podání k soudu iniciovaly, se už spojily do předvolebních koalic a „zpoměrnění“ volebního systému by jim nyní naopak ve výsledku uškodilo. Radovat by se naopak mohly strany, jež podle průzkumů nyní bojují o samotné překročení hranice pěti procent a vstup do sněmovny. To jsou zejména sociální demokraté a komunisté. Jejich posílení v novém volebním systému by asi nejvíce uvítal Andrej Babiš, kterému by za určitého volebního výsledku obě levicové strany mohly pomoci k udržení ve vládě. Návrh malých stran by se proto nakonec mohl pro středopravicovou opozici díky Rychetského timingu změnit v „dračí vejce“.
