„A pak že jste nemakačenko. Co by na to řekla paní Slaninová,“ směje se prodavač na Václavském náměstí, když od něj Karel Zima (49) přebírá hromadu krabic a nakládá je do auta. Naráží na jeho roli nezaměstnaného lenocha v televizním seriálu. „To bylo docela vtipný,“ kvituje později Karel jeho pohotovost.
Muž v prodejně se sportovními potřebami na Václavském náměstí není zdaleka první, kdo v poštovním doručovateli i přes ústenku a čepici na hlavě poznal herce (v tomto případě jej identifikoval jako seriálového pana Slaninu ze Slunečné). Někteří se na „pana Zimu“ dokonce těší. Jindy je to „poznávání“ slavné tváře v roli pošťáka trochu rozpačité, obzvlášť když se dotyční snaží být žoviální a bodří. Přesto se Karel na všechny usměje a je přátelský.
„Mám takovou povahu. A proč se nějak ohrazovat? Oni to většinou myslí dobře,“ krčí rameny.
To už ale jedeme zpět do depa. V autě kromě krabic a pytlů z obchodu vezeme i balíky z knihkupectví. Na depu je vyložíme a čeká nás nakládka zásilek pro malé trafiky a poštu v Praze 7. Je po desáté dopolední. Karlovi šichta skončí před třetí hodinou.
„Ale už jsem jezdil i do večera. Někdy je to masakr,“ říká a ze sáčku z přihrádky ve dveřích si ulamuje kus suchého rohlíku. Snídá. Kafe z automatu ze sámošky, kam si chodí po ránu nakoupit spolu s ostatními pošťáky z Hybernské, už má zpola vypité.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
