Buquebus neboli lodní autobus právě pohltil poslední Argentince a Uruguayce spolu s hordami turistů a vyjíždí z buenosaireského přístavu Puerto Madero přes hnědé vody Río de la Plata směrem k Uruguayi. Místní se tváří rezervovaně, popíjejí argentinské pivo Quilmes a v poklidu sledují mizející siluetu buenosaireských mrakodrapů.
„Pomalejší“ lodí trvá plavba na druhý břeh tři a půl hodiny. Estuárium Río de la Plata, jak se tento geologický útvar správně nazývá, s úctyhodnou rozlohou 35 000 km2, pojmenoval nejdříve jeho španělský objevitel Juan Díaz de Solís Sladké moře. Zatímco v nejužším místě nálevkovitého ústí řeky činí vzdálenost mezi oběma břehy padesát kilometrů, v nejširším místě je argentinský břeh vzdálen od uruguayského úctyhodných dvě stě kilometrů. Z jednoho břehu na druhý tedy není ani zdaleka vidět a připomeneme-li ještě, že díky vodám řek Paraná a Uruquay je většina estuária zaplněna sladkou vodou, můžeme španělskému objeviteli jeho omyl lehce odpustit.
Ve světle těchto informací je rovněž zcela pochopitelný název estuária: Río de la Plata, tedy Stříbrná řeka. První objevitelé se totiž domnívali, že po jejím překonání již lehce dospějí do „Stříbrné země“, tedy Argentiny.
Ještě pár nezbytných formalit a plni očekávání vystupujeme na uruguayskou půdu. Mohli bychom sice přistaveným autobusem pokračovat do Montevidea, náš dnešní cíl je však jiný: bývalé portugalské koloniální městečko La Colonia del Sacramento.
Bouřlivé časy
Historie přístavu s dvaceti tisíci obyvateli začala v roce 1680. Tehdy Portugalec Don Manuel Lobo, místodržící Rio de Janeira, založil přímo naproti španělskému Buenos Aires na malém poloostrově, strategicky vytrčeném do Río de la Plata, pevnost. Tato opovážlivost nezůstala bez odezvy a již o tři roky později nechal buenosaireský místodržící město dobýt a zničit.
V polovině 18. století, opět pod portugalskou nadvládou, se město stalo nejbohatším a strategicky nejvýznamnějším v celé oblasti Río de la Plata. Strategická poloha přístavu stejně jako fakt, že město brzy opanovali pašeráci a pochybní obchodníci těžící z bohatství Nového světa, předznamenala mnoho dalších sporů a zaručila Colonii neklidný život až do roku 1830, kdy se stala součástí nezávislé Východní republiky Uruguay.
La Colonia del Sacramento je dnes již jen tichou vzpomínkou na tyto bouřlivé časy. O nadvládě na moři již nerozhodují opevněné přístavy, piráti se stali doménou spíše asijských vod a rovněž mezinárodní obchod se dnes reguluje pomocí jiných nástrojů než těch používaných ve středověku. Od konce 19. století pozbylo město svého strategického významu a upadlo do Růženčina spánku. Teprve koncem minulého století ho objevili uspěchaní porteňos (obyvatelé Buenos Aires), kteří se sem uchylují z neklidného a smogem zamořeného velkoměsta.
Město platanů a bouráků
Vzhledem k tomu, že na špici poloostrova, která byla v roce 1995 zařazena na Seznam světového kulturního dědictví pod patronací UNESCO (mimochodem jako jediné takové místo v Uruguayi), dojdete nejlépe pěšky, je dobré vydat se z přístavu po hlavní třídě generála Florese. Už na první pohled pěšího turistu zaujmou dvě věci: městečko je plné nakrátko ostříhaných platanů a bouráků, většinou „amerik“, starých padesát let a více. Platany lemují většinu ulic, sbíhajících se od hlavní třídy kolmo dolů a končících skoro až v moři, zatímco auta nonšalantně brázdí úzké, většinou dlážděné ulice a dodávají městečku zvláštní, jakoby poválečnou atmosféru.
Kdo chce do města vstoupit stejně jako jeho dávní dobyvatelé, musí sejít na pobřežní promenádu s příznačným názvem Florida. Ocitne se před Portón de Campo, jednou z původních kamenných městských bran, které prolamovaly masivní hradební valy. Najednou se ocitne v úplně jiném světě: místo přízemních cihlových domků nového města tu stojí kamenné domy, svírající mezi sebou křivolaké dlážděné uličky. Dokládají jakousi dvojitou tvář města – zatímco uličky postavené Španěly mají odvodňovací kanálky po obou stranách, portugalské mají jednu „strouhu“ uprostřed.
Colonia je tak maličká a malebná, že nemá cenu sledovat při její návštěvě plánek – prostě se jen tak nazdařbůh vydáte některou z uliček. Vždy uvidíte něco příjemného a zaručeně se neztratíte. Krčmy plné námořníků, bukanýrů a pašeráků sice nahradily moderní restaurace, většina domků dnes hostí hotely, kavárny či prodejny všeho možného, nicméně zdi, domy a stavby jsou původní.
Pravda, mnoho budov již původní majitelé prodali bohatým porteňos, přijíždějícím jen na slunné víkendy a ani turisté projíždějící městečkem na pronajatých golfových vozítkách nepůsobí příliš autenticky. Stačí ale jen zajít pár kroků na Plaza de Armas a jste opět o pár desítek let zpět. Náměstí dominuje bazilika del Santísimo Sacramento. Její základní kámen byl položen v roce 1680, a je tak tedy nejstarším uruguayským kostelem. Před bazilikou postávají vyšňoření fešáci před nablýskanými veterány, které povětšinou sjely z pásů Fordových závodů ještě před světovou hospodářskou krizí.
Výlet v čase
Jste-li již unaveni dlouhým putováním, nejlepší je posadit se do pouliční kavárny v mírně se svažující ulici Portugal. Že tu veteránů mají přebytek, dosvědčují dobře šedesát let staré fordky, z nichž po adaptaci na květináče vyrůstají velké keře ibišků. Kdo má raději něco ostřejšího s poněkud tvrdší muzikou, jistě zajde o pár bloků dál na Plaza Mayor do stylového Colonia Rock Café – baru zařízeného ve stylu mariňácké putyky s lehkým nádechem starého dobrého rocku.
Dostatečně posilněni se můžete vydat na věčně větrnou promenádu na západním okraji města, ohraničenou hradbami spadajícími do moře. Starý větrný mlýn, dnes rovněž restaurace, a ještě starší nákladní veterán jen potvrzují, že jste v Colonii. To už je ale čas zajít si do některé z přístavních hospůdek na smažené kalamáry nebo pravou laplatskou rybu, plovoucí v argentinském víně. Vyberete-li si stůl s výhledem na starý přístav, dnes přeměněný na jachetní marinu, máte kulinářský i kulturní zážitek garantován. Nezapomeňte také navštívit místní pláže. Nesmějí vám ovšem vadit hnědavé vody Río de la Plata, přinášející do ústí jílovité sedimenty až z tropických pralesů Paraguaye.
Výlet do Colonie je jakýsi tajný tip. Navštívit tohle místo znamená přenést se na chvíli do idylické, i když trochu pohnuté doby, kdy evropští dobrodruzi táhli objevovat Nový svět, hledajíce své vlastní eldorádo. To už dnes v Uruguayi asi nenajdete, ale zapomenutý koloniální přístav jako oázu klidu v dnešní zmatené době ano.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
