Když přijede do Prahy, prý se u něj dostaví „Manhattan effect“ – překvapení z davů lidí, množství kulturních akcí a příležitostí… Přesto Luboš Raška žije v Lucembursku rád.
Čím se od nás Lucemburčané liší?
Skutečných Lucemburčanů coby původních obyvatel je v zemi jen zhruba šedesát procent, zbytek tvoří lidé, kteří se sem přistěhovali z okolních států i vzdálenějších částí světa. Celkem se jedná asi o 170 národností, což podle mě vytváří zásadní rozdíl mezi naší a lucemburskou mentalitou a kulturou, která je díky tomu mnohem kosmopolitnější. V České republice se těžko setkáme s tím, že nadpoloviční většina obyvatel byť malé vesnice pochází z jiných zemí. Na druhou stranu jsou Lucemburčané svým způsobem velmi uzavření.
Co vás v zemi nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Když jsem se stěhoval do Lucemburska, po pravdě jsem toho o něm moc nevěděl. Snad jenom to, že se jedná o velkovévodství, které je rozlohou někde na úrovni poloviny Olomouckého kraje, se kterým má ovšem stejný počet obyvatel, a že úředními jazyky jsou francouzština, němčina a lucemburština. Hned po prvním prozkoumání hlavního města, kde bydlím, mě překvapil nejen mix lidí v ulicích, ale i určitá podobnost s Prahou. Lucemburk je se 120 000 obyvateli jediným větším městem, zbytek země tvoří v podstatě jen malé vesnice. Je plný historických památek, malých uliček, údolí, parků a výhledů. Úplně největším objevem, který mě až dojal, bylo náměstí Jana Palacha v centru Lucemburku. Z hlediska krajiny je Lucembursko podobné Česku, avšak bez hor, což je velká škoda. Mile mě překvapil i počet hradů na tak malém území. Pokud jde o překvapení nemilá, byla to už zmíněná uzavřenost lidí, kterou jsem vzhledem ke složení populace vůbec nečekal.
Je něco, s čím jste se nedokázal smířit?
S výší životních nákladů. Lucembursko je opravdu drahá země. Pak bych si ještě postěžoval na neustálé dopravní zácpy, každý den do Lucemburska míří za prací víc než dvě stě tisíc lidí ze sousedních zemí. Lucembursko se snaží tenhle problém eliminovat pomocí bezplatné veřejné dopravy po celé zemi, snad to pomůže.
Chybí vám z domoviny něco?
Myslím, že se nebudu lišit od jiných lidí, kteří se na delší dobu odstěhovali do zahraničí. Určitě mi nejvíc chybí rodina a přátelé. Přestože bydlím v centru Lucemburku, mám často pocit, že žiju spíš na malé vesnici, odkud sám pocházím. S tím souvisí i míra kulturního života. Nabídka divadel, kin, koncertů, kaváren a dalších podobných záležitostí není tak široká a pestrá jako v Česku. Kdykoli přijedu do Prahy, dostaví se pocit, kterému říkám „Manhattan effect“: najednou jsou všude kolem mě široké ulice, velké domy, spousta lidí. To mi v Lucembursku občas chybí.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Určitě je zde více cítit demokracie, hrdost, nezávislost. A lepší je i ekonomická pozice státu: Lucembursko patří mezi nejbohatší země světa.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?
Lucemburčané toho o nás moc nevědí, což mě vzhledem ke společné, leč dávné historii docela udivuje. Někteří znají Prahu, ale jen málokdo ji i navštívil.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních?
Lidé v Lucembursku cestují relativně hodně, ale především za rodinami do jiných zemí nebo z pracovních důvodů. Nesetkal jsem se s tím, že by trávili delší volno po Lucembursku. Na letní dovolenou valná část lidí vyráží přes cestovní kancelář, která jim všechno zařídí kompletně v jednom balíčku. Během dalších období roku jsou hodně oblíbené eurovíkendy. V Lucembursku je sice hodně kempů, ale ty využívají především Nizozemci.
Jakých pět míst byste ukázal přátelům z Česka, kteří v Lucembursku ještě nebyli?
Určitě by to byla oblast kolem řeky Mosely s vinicemi, na které jsou Lucemburčané patřičně hrdí, řeka Mosela zároveň tvoří přírodní hranici s Německem. Pak mám rád oblast Lucemburské Švýcarsko, které je podobné našemu Českému Švýcarsku. Doporučil bych i nejstarší lucemburské město Echternach a vesničku Vianden, jejíž dominantou je stejnojmenný velký hrad, který se tak trochu podobá Karlštejnu. Pro někoho by mohla být zajímavá i vesnice Schengen, podle níž byl pojmenován schengenský prostor.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Neuvedl bych ani tak nějaké místo, jako spíš národní svátek, který se každý rok slaví z 22. na 23. června. Jedná se o oficiální narozeniny velkovévody lucemburského. Tato událost je spojená s bohatým doprovodným programem. Celé město ožije, v centru se konají koncerty a ulice se stávají dějištěm party pod širým nebem. Jako by se ve městě jednu noc v roce konal velký letní festival, který se tradičně zahajuje třicetiminutovým ohňostrojem. Nejkrásnějším, jaký jsem kdy viděl.
Jaké je vaše oblíbené místní jídlo?
Nedokážu si vybavit žádný pokrm, který by se dal označit za typicky lucemburský. U nás asi každého napadne vepřo knedlo zelo nebo svíčková, tady nejspíš nic tak specifického neexistuje. Místní gastronomie je nicméně velmi pestrá, protože se v ní výrazně projevují vlivy kuchyně francouzské, belgické, německé a ze značné části i portugalské a italské.
Kterých pět výrazů byste použil pro popis Lucemburska a jeho obyvatel?
Multikulturalismus, hrdost, déšť, víno, hrady.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
