Bradburymu stačil ke psaní do konce života psací stroj – počítač odmítal

Bradburymu stačil ke psaní do konce života psací stroj – počítač odmítal Zdroj: Gary Friedman / Los Angeles Times / Getty Images

Asi nejznámější filmové zpracování knihy 451 stupňů Fahrenheita (1966) je od Françoise Truffauta
I Ray Bradbury má svou hvězdu na chodníku slávy
Povídka The Illustrated Man (1951, Ilustrovaný muž)
Román Fahrenheit 451 (1953, 451 stupňů Fahrenheita)
Gregory Peck v hlavní roli filmu Bílá velryba (1956), k němuž napsal Bradbury scénář
5
Fotogalerie

Ray Bradbury: Před sto lety se narodil spisovatel, pro nějž bylo psaní nutnost

Kdyby se král tajuplných příběhů Ray Bradbury (22. srpen 1920 – 5. červen 2012) dožil svých stých narozenin, jež připadají na letošní srpen, určitě by o tom napsal povídku. Třeba na téma, zda není bytí a nebytí pouhým stavem mysli. Kdysi dávno si takovou otázku skutečně položil. Vznikla povídka Žila byla stará žena – o dámě, která si odmítla připustit vlastní smrt. Sám Bradbury, jenž se s naším světem rozloučil v jedenadevadesáti, měl na dlouhověkost originální recept. „Pokaždé, když ráno vyskočím z postele,“ říkal, „šlápnu na minu. Ta mina jsem já. Po výbuchu věnuji zbytek dne skládání jednotlivých kousků dohromady.“

Nakažlivá radost z psaní, ba přímo posedlost. To je to, čím klasik (nejen) vědecko-fantastické literatury Ray Bradbury vítězí nad mnohem sofistikovanějšími autory sci-fi typu A. C. Clarkea či Isaaka Asimova. Podobně jako u jiných významných spisovatelů ani u něj neřešíme, jestli právě čteme horor, detektivku, historku z budoucnosti, nebo jen malé poetické zamyšlení. Spíš než novým H. G. Wellsem je dalším Markem Twainem. A také solidním nástupcem E. A. Poea, jenž mu – jak sám přiznal – hleděl přes rameno po celá čtyřicátá léta, během nichž se urputný literát z Waukeganu v americkém státě Illinois snažil prosadit.

A že to šlo ztuha! Syn telefonního spojovatele, vyrůstající v době Velké hospodářské krize, si nemohl dovolit studium na vysoké škole. A tak se vzdělával po knihovnách. Přes den pracoval jako kamelot a ve volném čase si tříbil vypravěčské nadání. „Od svých dvanácti let jsem psal nejméně tisíc slov denně,“ přiznal se k stáru k podivuhodné disciplíně. V jeho pozdní knížce esejů Zen a umění psát najdeme řadu cenných rad pro lidi, jako byl on sám.

 

Tak třeba: nestarejte se o to, jak příběh skončí. Skočte do něj po hlavě a nechte věci plynout. Vědění zabíjí. Stejně tak pravda, té je přece všude plno. Chcete-li být v tomhle řemesle opravdu dobří, nevyprávějte vtipy bez pointy a řiďte se jednoduchým pravidlem: Uháněj, klidně stůj. „To je lekce ještěrek. Pozorujte téměř každého tvora, který přežil, a uvidíte totéž. Výskok, běh, strnulý klid.“

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!