Podle návrhu nového zákona by děti měly mít v případě uzavření škol povinnou výuku na dálku

Podle návrhu nového zákona by děti měly mít v případě uzavření škol povinnou výuku na dálku Zdroj: ČTK/Jaroslav Ožana

Když zavřou školy, děti se mají povinně učit na dálku. Slíbí Babiš počítač a internet do každé rodiny?

Návrh školského zákona, který nařizuje dětem účastnit se distanční výuky jako součásti povinné školní docházky, dává na první pohled smysl. Škola nemá být holubník, děti se učit musí, a to i v situaci, kdy nelze vyloučit opětovné zavírání tříd kvůli koronaviru. Na druhý pohled ale vyvolává řadu otázek, zda nejde jen o další zbytečný předpis bez reálného obsahu.

Situace, kdy se letos od března do prázdnin učily jen ty děti, kterým (nebo spíš jejichž rodičům) se chtělo, byla naprosto nepřijatelná. Od dob, kdy Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, to bylo poprvé, co stát na povinné vzdělávání rezignoval. Nikdo zatím neví, jestli a jak se to promítne do úrovně znalostí školáků a jak to budou dohánět – jasněji by snad mohlo být po prázdninách.

Jenže začne po prázdninách vůbec normálně škola? Ministerstvo i ředitelé vesměs říkají, že jsou na první školní den připraveni. Tomu lze nejspíš věřit. Otázkou ovšem je, co přinese den druhý. Respektive den, kdy se ve škole objeví jeden, dva, pět… případů nákazy covid-19. Zatím to nevypadá, že by nás virus opouštěl – spíš naopak, případů rychle přibývá a nemocných je více než na jaře. Je tedy nejspíš jen otázkou času, kdy se po 1. září zavře první škola, nebo alespoň její velká část.

Babišův ministr školství Robert Plaga (ANO) přichází s tím, že děti se v takovém případě mají povinně učit na dálku. Návrh zákona, který to nařídí, má v pondělí projednat vláda. Bohužel, jak tomu u této vlády není výjimkou, návrh neříká, jak konkrétně to chce ministr zajistit. Naopak se zdá, že podobu realizace bohulibého záměru chce – opět ne výjimečně – hodit na krk školám. „Způsob poskytování vzdělávání a hodnocení výsledků vzdělávání distančním způsobem přizpůsobí škola podmínkám dítěte, žáka nebo studenta,“ uvádí šalamounsky návrh chystané normy. U dětí, jež nemají počítač, tak musí škola podle důvodové zprávy například umožnit, aby si žák učivo a úkoly vyzvedl ve škole nebo mu je škola předala telefonicky.

Což o to, vyzvednout si ve škole učebnice, kde bude zaškrtnuto, co všechno se má dítě za určitou dobu naučit a jaké úkoly vypracovat, samozřejmě zvládne (skoro) každý. Dětem, které mají doma možnost využívat počítač s připojením na internet, vysvětlí složitější látku učitel při společných on-line hodinách. Ale co ty ostatní? Učitelův výklad si budou takové děti těžko „vyzvedávat ve škole“.

Počítá tedy Plagův návrh s tím, že kromě povinnosti distančního vzdělávání pro děti nařídí také pro rodiče (nebo starší sourozence) povinnost nahradit doma učitele a látku dítěti vysvětlit? Budou toho všichni rodiče schopni? Nebo ministr považuje výklad látky učitelem za zbytný a nahraditelný samostudiem? Nemyslím, že mám hloupé děti, ale přesto nevěřím, že by se samy naučily třeba číst a psát. Anebo snad – což je další možnost – prostě vláda rezignuje na to, že by se všem dětem dostalo stejné šance na vzdělání a ty bez počítače prostě odepíše?

Pak je tu ještě jedna varianta. Zajistit, aby všechny školou povinné děti měly doma počítač s připojením na internet, přes který by se mohly denně účastnit on-line výuky. Jasně, Country for the Future. Do základních škol ovšem chodilo loni asi 950 tisíc dětí, výuky na dálku se jich podle odborníků nezúčastnilo asi 10 tisíc. Jaká je průměrná cena notebooku a měsíčního přístupu na web? Těžko navíc počítat s tím, že pokud by stát nabídl vybavení potřebnou technikou dětem, které ji nemají, neřeklo by si jich o školní počítač mnohem víc. Že by nové předvolební „pastelkovné“?

Jsem upřímně zvědav, kterou variantu vláda při projednávání zákona zvolí. Ředitelům škol, na nichž nakonec bude uvést nový předpis v život a naplňovat ho tak, aby uspokojili jak představy jeho tvůrců, tak rodičů a dětí, ale jejich roli v žádném případě nezávidím.