Máme dobrou zprávu pro milovníky a obdivovatele češtiny, pro všechny, co mají slabost pro originální slova a tvary, pro jazykovědce profesionální i amatérské. Nedávno byla zveřejněna aplikace s názvem Mapka, která nám může prozradit ledacos o tom, jak se kde mluvilo a mluví. Můžete si v ní třeba vyhledat, do které nářeční oblasti patří vaše rodná obec, a poslechnout si historky, které vyprávějí nářeční mluvčí.
Při prvním pohledu na Mapku vidíme náš stát rozdělený do několika barevných území - jsou to tradiční nářeční oblasti. Umístění hranic na mapě vychází z dřívějších i současných výzkumů a pravděpodobně se bude dále zpřesňovat. Vedle tohoto základního nářečního dělení je možné si zobrazit i podrobnější členění na menší oblasti, tzv. nářeční úseky a typy, pro která je vždycky typické množství shodných jazykových jevů.
Není překvapivé, že mnohem větší diferencovanost najdeme na Moravě a ve Slezsku než v Čechách. A v Čechách si zase můžeme všimnout, že nářeční úseky a typy nalezneme spíš směrem k okrajům území, zatímco střed zůstává jednolitý. To souvisí s vývojem nářečí, kdy se jazykové změny šířily z politického a kulturního centra směrem k okrajům území. Tam řada změn už nedorazila a místo toho zůstal zachován historický stav, případně proběhly změny jiné a tak vznikala nářeční rozrůzněnost.
Nahrávky mizejících nářečí
Zkusíme-li se podívat, co skrývají žluté markery na mapě, objevíme jednak přehledy nářečních jazykových jevů, jednak řadu nahrávek nářečních mluvčích z minula i současnosti. Můžeme si poslechnout dnes už historickou podobu nářečí z 50. až 60. let 20. stol. v nahrávkách pořízených při výzkumu pro Český jazykový atlas. A porovnat si ji lze s vyprávěními z posledních dvou desetiletí.
V obou případech byly nahrávky vybrány tak, aby demonstrovaly co nejvíce nářečních jazykových jevů, takže nejde o běžnou mluvenou češtinu. Mluvčí byli zase zvoleni tak, aby šlo pokud možno o příslušníky nejstarší generace, starousedlíky z vesnic se zemědělským charakterem. Rodiny vázané k půdě se totiž málo stěhovaly a na jejich mluvu tolik nepůsobily vlivy češtiny z jiných regionů.
Jezdíte taky outem?
Přijde vám, že středočeské nářečí snad ani neexistuje? Když se zaposloucháme do ukázek nebo začteme do popisu nářečních rysů, můžeme si všimnout, že ve středočeské oblasti skutečně není mnoho jazykových rysů typických výhradně pro toto území. Na druhou stranu se zde ale mísí jazykové jevy přesahující jak ze severovýchodu, tak i jihozápadu Čech. A to je možná právě specifikem středočeské oblasti. Kdybychom mohli pátrat v materiálu trochu hlouběji, nalezli bychom i v současných středočeských nahrávkách některé archaické jazykové zvláštnosti, třeba ou na místě au - vnuk má outo.
Když se podíváme na ukázky z jiného konce republiky, třeba ze Slezska, uvidíme, co jak moc odlišná čeština může také být. Ve starší ukázce z Polanky nad Odrou se vypráví o tom, jak si medvědář poradil s vodníkem: ten temu medvjed’ovi našuškał do ucha, ež mu tam id’e co vyves’c’. a pus’c’iľi teho medvjed’a s te kuchiňe, ho pus’c’iľi támek. a un se d’iva na ňeho, jak přyšeł, co to přyšła za kočka veľka. no, a un mu tam mjág do toho jednoho hrnce, vimačał mu tam fšecko. Pokud by nám nahrávka nebyla srozumitelná a ani detailní nářeční transkripce nepomáhala, můžeme si přečíst vyprávění převedené do srozumitelnější podoby s běžným pravopisem: ten temu medvědovi našuškal do ucha .. ež mu tam jde co vyvést…
Maltošny a pletení tatarů
Východomoravské ukázky už jsou o něco srozumitelnější, ale stále je znát, jak je dialekt živý. Kouzelné je třeba vyprávění z Halenkova, jak se strýcové hádají o to, čí pes jednomu prokousl kalhoty: ... já povidám: "tož víte-ji co. poťte sa poďívať a zisťíme to na místo samém, ľesťi sú to ti gaťe rostrhłé zubami od mojiho psa." tož zme přyšli k nám, s cesti zavołám: "Puňťo, pocem!" Puňťa sa přyhrne spoza chałupy a povidám mu: "pocem, tu si seďňi!" chyťíł sem ho za hubu, sem mu ju otevřéł a… A jak to s Punťou a kalhotami dopadlo, to se dozvíme v Mapce. V současné východomoravské nahrávce ze Lhoty u Vsetína máme pro změnu přesný návod na pletení tatarů (jestlipak víte, co to je?).
I v dalších nahrávkách si můžeme poslechnout všelijaké originální a vtipné historky. Z Podkrkonoší pochází třeba vyprávění o tom, jak řezník si poradil se zákaznicí, která si stěžovala, že našla v jitrnici čúchu (co to jen může být?). Rázná paní z Chodska nám objasní, jestli se z člověka stane boháč, když najde poklad. Veselá vypravěčka ze středních Čech nám to poví, čím by asi tak mohla člověka vyděsit malá housátka. A víte, co jsou maltošny? V ukázce ze západočeské oblasti na ně najdeme dokonce recept.
Nářečí a Sudety
Všimli jste si těch velkých šedých oblastí na okrajích republiky? Jde o pohraničí, ale zde nikoli ve smyslu území kolem hranice, ale pohraničí brané historicky. Je to území, kde původně žilo obyvatelstvo převážně německé národnosti a které bylo po 2. světové válce dosídleno lidmi z jiných oblastí Československa. Z těchto důvodů zde nenajdeme tradiční nářečí. Na druhou stranu zde už vyrostly nové generace a jejich mluva určité shodné rysy má. To je výzva pro další výzkumy. Teď alespoň stojí za povšimnutí, jak velikou část především ze severní poloviny republiky oblast pohraničí zabírala.
Aplikaci Mapka připravil Ústav Českého národního korpusu z Filozofické fakulty UK. Ne, korpus tady neznamená dort, ale elektronický soubor textů, bez něhož se už dnes jazykověda neobejde. Nabízí i řadu dalších aplikací, se kterými si můžete hrát a bádat i bez hlubších jazykovědných znalostí. Vyzkoušejte třeba Slovo v kostce. Jednoduše zadáte jakékoli slovo, co vás napadne, a hned se dozvíte, jak se používá - třeba v kterých typech textů nebo v kterých částech republiky, která slova se s ním nejčastěji pojí a která slova se používají ve stejném kontextu.
Prožijte krásné dobrodružství při objevování zvláštností naší mateřštiny!
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
Podívejte se do galerie na některé konkrétní případy regionálních zvláštností češtiny:
