Stroj Boeing 747SR odstartoval 12. srpna 1985 z tokijského letiště Haneda, na palubě se nacházelo přes 500 cestujících, které doplnilo 15 členů posádky. Cílovou destinací bylo město Ósaka, do kterého letadlo nikdy nedorazilo. Zhruba třicet minut po vzlétnutí narazilo do hory Takamagahara, jež je od Tokia vzdálená sto kilometrů. Druhé největší letecké neštěstí v dějinách nepřežilo 520 lidí.
V Japonsku patří srpnové dny tradičnímu buddhistickému svátku Obon, který by se dal do češtiny přeložit jako Den zemřelých. Drtivá většina obyvatel kvůli tomu míří ke svým rodinám či uctít památku ke hrobům příbuzných. I tento fakt se podepsal na míře tragičnosti celého neštěstí, protože lety do Ósaky byly naplněné k prasknutí.
Aerolinky Japan Airlines využívaly na lince Tokio – Ósaka letoun Boeing 747SR. Ten věhlasná firma sestrojila právě na přání ostrovního státu. Stroj měl velkou kapacitu, jeho záporem byl však krátký dolet, což na japonských vnitrostátních letech nevadilo. Hlavním cílem bylo přepravit co nejvíce lidí.
Let s číslem 123 pilotoval zkušený Masami Takahama, který měl mimo jiné nalétáno téměř 13 tisíc hodin. Neštěstí, jenž osudného pondělí zasáhlo celé Japonsko, ale nešlo na vrub pilotovi, ale pozemním technikům.
Odlet byl naplánován na šestou hodinu večerní, letoun odstartoval podle plánů, ale 12 minut po vzletu začaly první problémy. Palubní stroje zaregistrovaly rychlou dekompresi, která vyřadila z provozu velkou část systémů. Posádka ještě stačila kontaktovat pozemní úřady, ale to bylo všechno. Díky špatné součástce stroji upadla část ocasu. O dvacet minut později po boji, který neměl šanci na úspěch, Boeing narazil do hory Takamagahara.
Smrt mimo civilizaci
Srážka přišla ve výšce 1500 metrů, po nárazu údajně několik desítek cestujících přežilo. Vinou nepřístupného terénu se pomoc nedostavila včas. Z nejhorší nehody v japonských dějinách tak ve zdraví vyvázli pouze čtyři lidé. Na pátrání po letounu se dokonce podílela i americká armáda, která poskytla několik vrtulníků. K troskám se první týmy lékařů dostaly druhý den ráno. „Kdybychom je našli o deset hodin dříve, mohlo jich přežít více,“ řekl jeden z doktorů.
Souběžně se záchrannými pracemi rozběhlo i vyšetřování, proč se havárie stala. Rychle se objevil důvod, stroj byl osm let před nehodou opravován. Při jednom z nepovedených přistání si poničil několik součástek. Při opravě se mechanici z firmy Boeing spletli a inkriminované místo připevnili pouze jednou řadou nýtů, dle manuálů měly být na místě dvě řady.
Zátěž, kterou součástka dostávala, skončila v srpnu roku 1985 a její následky byly tragické. V troskách letadla nalezlo smrt 487 Japonců, 6 Američanů či 2 obyvatelé Západního Německa. Celkově se tragédie dotkla devíti států. Do dnešních dnů je považována za nejhorší neštěstí v rámci jednoho letadla.
Japan Airlines zaplatily pozůstalým zhruba 8 milionů dolarů. Několik technických zaměstnanců společnosti spáchalo sebevraždu například inženýr, který prováděl kontrolu oprav. Neštěstí připomíná také památník ve městě Fujioka, jenž leží nedaleko hory, kde se nehoda stala.
