Jack Kerouac, Richard Brautigan, ale především Charles Bukowski (16. srpna 1920 – 9. března 1994). V poslední dekádě minulého tisíciletí povinná četba každého tuzemského mladistvého intelektuála. Témata: sprostej sex, poflakování se po hospodách a barech, trochu šmucig ženské s haldou problémů, nenávist k rodičům, pohrdání poctivou prací. Sázky na dostihy, pivo, poezie, cigáro, depka, vše popisováno vulgárně a cynicky. Bukowski napsal sice jen šest románů, ale k tomu stovky povídek a tisíce básní, spousty textů od roku 1991 soustavně překládaných do češtiny. Kdyby žil Henry Charles Bukowski spořádaně, mohlo mu dnes být 100 let. Jenže on tak nežil.
Když „starej chlapák americký literatury“ Charles Bukowski věnoval svůj autobiografický román Šunkový nářez (1993) „všem otcům“, myslel to hořce ironicky. Jeho fotr Heinrich Bukowski byl ožrala a násilník, který mlátil svoji ženu i malého Henryho, jak budoucí literární hvězdě doma říkali. Taky je asi nejláskyplnější tezí zmíněného bildungsromanu věta „Začal jsem vůči svému otci pociťovat odpor“.
Těžký časy
Heinrich Karl Bukowski se narodil 16. srpna 1920 v německém Andernachu, kde táta Heinrich po skončení první světové války sloužil v místní posádce americké armády a zmermomocnil tehdy osmnáctiletou švadlenu Katharinu Fettovou. Ta o pár let později, už v Americe, kam rodina s tříletým synkem kvůli nedostatku pracovních příležitostí v poválečném Německu přesídlila, nedokázala své dítě ochránit ani před šikanou usmrkanců ve školce (těm vadil „Heiniho“ německý přízvuk), ani před výpraskem. Táta ho od šesti do jedenácti let zhruba třikrát týdně řezal obtahovacím řemenem na břitvu, často jen tak z plezíru. Pokud chcete znát podrobnosti o tom, proč si chudák Hank (jak ho celý život oslovovali přátelé) dlouhá léta představoval, že ti dva bezcitní trotlové dřepící v obýváku vůbec nejsou jeho rodiče, přečtěte si Bukowského biografii z pera anglického životopisce Barryho Milese (2005).
Podle spisovatele vneslo týrání zažité v raném věku do jeho psaní tematiku nezasloužené bolesti a mizerně rozdané karty osudu mu tak vlastně prospěly. Přímějším důsledkem příšerné (ne)výchovy byly deprese a celoživotní alkoholismus.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
