Za rostoucí počty nakažených nemůže lemplovství vlády, ale nezodpovědnost lidí, kteří nerespektují nařízená opatření a ignorují doporučení epidemiologů. Argumentace, již stále častěji podsouvají veřejnosti nejen sami ministři a jejich povinně souhlasící odborné okolí, ale která zaznívá i od řady běžných lidí třeba v internetových diskusích. Skutečnost je ovšem taková, že za menší disciplinovanost části veřejnosti může to, že se vláda chová jako banda amatérů, lidem opakovaně lže, a ti ji proto mají čím dál víc na háku.
Je to typický příklad záměny příčin a důsledků. Při jarní vlně nákazy byli lidé disciplinovaní často až za hranici zdravého rozumu. I ti, kdo jindy o kompetenci Babišova kabinetu pochybují, byli tváří v tvář hrozbě neznámého nebezpečí ochotni uvěřit, že v krizi se vládní zoufalci zmátoží, přestanou řešit jen vlastní PR a budou dělat, co je skutečně třeba. Proto lidé ukázněně seděli doma, šili roušky a nosili je i v místech, kde to nedávalo smysl.
Epidemická situace se na přelomu jara a léta postupně uklidnila právě díky zodpovědnosti lidí a navzdory chaotickým krokům státní moci. To, že si Babiš a spol. údajné zvládnutí první vlny přisvojili jako vlastní veleúspěch a dělali ze sebe světové premianty, považovala sice velká část myslící veřejnosti za trapnou lež, ale protože nikoho bezprostředně neohrožovala, vzali ji lidé jen jako klasické pokračování obvyklého vládního marketingu.
Pak začaly problémy na Ostravsku. Postupně probublávaly zprávy, že mezi horníky v dolech patřících státu se nákaza šíří ve velkém a přesouvá se logicky i mezi jejich blízké a další lidi v regionu. Zodpovědní ministři i premiér se ale stále tvářili, že se nic neděje a situace je nadmíru výtečná. Ještě 14. července napsal ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na Twitter následující: „Epidemiologická situace se zlepšuje, i na Karvinsku. Nedochází k nárůstu hospitalizovaných a daří se nám chránit zranitelné skupiny obyvatel. Většina okresů vykazuje prakticky nulové riziko.“
Jenže… Už o tři dny později (!) vyhlásila krajská hygiena s Vojtěchovým vědomím na celé severní Moravě taková epidemiologická opatření, že se všem protočily panenky. Platnost okamžitá, z hodiny na hodinu. Média byla najednou plná dramatického nárůstu infikovaných a počet nemocných podle ministerských statistik překonal během pár dní jarní vrchol epidemie. Zároveň se ukázalo, že takzvaná chytrá karanténa, kterou vláda vydávala za klíčový nástroj pro zvládnutí případné druhé vlny nákazy a vyzdvihovala její přínos, naprosto nefunguje. Ne špatně – vůbec! Že ve skladech Správy státních hmotných rezerv není ani jedna rouška. Nějak se zatím nestihly nakoupit. Že ministerské statistiky nakažených obsahují podle samotného ministra Vojtěcha nesmyslná hausnumera – během jednoho dne z nich Vojtěch po kartáči od Babiše škrtl třetinu aktuálně nemocných, protože prý už nemocní nejsou…
Chtít po komkoliv, aby za takové situace bral ještě vládu vážně, by mohl jen šílenec. Každý člověk schopný vlastního myšlení se musí logicky ptát: Když nám lhali o chytré karanténě, o rouškách, o počtech nemocných…, jak jim mohu věřit cokoliv jiného? Jak věřit tomu, že třeba jen uměle nevyvolávají paniku, aby ze sebe pak před podzimními volbami mohli už podruhé dělat spasitele, který „zachránil tisíce mrtvých“? Proč brát vážně doporučení vládních epidemiologů a nařízení ministra zdravotnictví, jenž mění ze dne na den nejen názory, ale i zdánlivě tvrdá statistická data? Proč si zase nasadit náhubky, když celková úmrtnost v Česku během jarní vlny epidemie nejen že nestoupla, ale byla dokonce nižší než ve srovnatelném období v předchozích letech?
Tohle je příčina problému. Místo aby ministři přesvědčovali veřejnost o nutnosti všech vyhlašovaných opatření a doporučení, vysvětlovali detailně každý krok, netutlali chyby a případně z nich vyvozovali zodpovědnost, předvedli přesný opak. Sebeuspokojení, vychloubání, lži o vážnosti situace i o funkčnosti nástrojů k jejímu řešení. A když je zle, tak příkazy a zákazy. To, že teď část lidí není tak disciplinovaná a opatrná, jak by se vládní moci líbilo a jak by bylo možná i třeba, je jen důsledek. Možná to není správné, ale je to více než pochopitelné. Vláda za to může sama. Důvěru lidí, že je umí vyvést z případné krize, vlastním lemplovstvím ztratila.
