Někdejší ministr financí a expředseda TOP 09 Miroslav Kalousek patří mezi nejostřílenější matadory české politické scény. Zažil v ní toho opravdu hodně. Během více než dvou dekád prokázal, jak mistrně toto řemeslo ovládá a že Machiavelliho četl skutečně velice dobře. Větších „politických praktiků“ než on zde příliš moc není, počítají se spíš na jedince. Každý, kdo ho v minulosti dopředu odepsal, se vždy spálil. A to platí i nyní, kdy Kalousek oznámil, že v příštím roce nebude kandidovat do Poslanecké sněmovny. Protože on odchází, aby se jednou mohl vrátit.
Psal se čtvrtek 24. srpna 2006. Česká republika měla tři měsíce po volbách do Poslanecké sněmovny, které skončily patem. Přestože ODS získala dosud nevídaný počet hlasů i poslaneckých křesel, nebyla schopna získat na svou stranu potřebného 101. poslance a utvořit tak většinovou vládu. Onen čtvrtek přišla jako blesk z čistého nebe zpráva, že o nové vládě vedle ODS jednal bez pověření prezidenta i dosluhující premiér Jiří Paroubek (ČSSD) s šéfem KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem. Sílu okamžiku dokreslily záběry, na nichž Jiří Paroubek vykuřoval „vítězný doutník“ a Kalousek oznamoval, že očekává, že komunisté umožní vznik této menšinové vlády.
Tento plán však měl jepičí život. Už druhý den se proti Kalouskovu plánu vzbouřili lidovci v regionech a regionální buňky začaly hrozit mimořádným sjezdem, pokud jejich předseda svá jednání neukončí. Kalousek reagoval okamžitou rezignací. Později vysvětloval, že svůj krok považoval za zoufalý pokus zabránit bipolárnímu smrsknutí české politické scény a chtěl uchovat politickou pluralitu.
S odstupem času jeho krok vypadá logicky. Tehdy české politické scéně dominovala ODS a ČSSD a zákonodárci ostatních stran se počítali po jednotlivcích. Kalousek nechtěl hrát čtvrté housle v mocenském uspořádání Klaus – Topolánek – Paroubek, a proto se vydal na sebevražednou misi a pro rozbití tohoto mocenského systému byl ochoten kývnout i na podporu od komunistů, přestože proti nim brojil.
Po Kalouskově rezignaci to vypadalo, že jeho dny v politice jsou sečteny. To byl však velký omyl. Sotva padla první Topolánkova menšinová vláda a po přeběhnutí poslanců Melčáka a Pohanky od ČSSD se začal rýsovat Topolánkův druhý kabinet, byl už Kalousek při tom a získal vlivný post ministra financí. Zažil v něm hluboký propad ekonomiky i rozpočtu způsobený hospodářskou krizí i předčasný pád vlády. Ani to mu nezlomilo vaz. Naopak se za půl roku jako nominant nové strany TOP 09 na ministerstvo financí vrátil jako ministr vlády Petra Nečase.
Přestože od roku 2013 zažívala TOP 09 sestupný pád a vyklízela své pozice, Kalousek vždy obhájil svoji funkci v Poslanecké sněmovně. I se značně smrsknutým klubem byl stále vidět a slyšet a v řadě hlasování prokazoval, jak umí přesně číst politickou situaci, a dokázal častými změnami hlasování přivést vládu do úzkých.
Přestože Miroslav Kalousek je vysoce inteligentní člověk, který politické řemeslo ovládá znamenitě jako málokdo a ve věcech státních financí je mimořádně erudovaný, jeho největší slabinou je jeho totální neoblíbenost mezi většinou obyvatel a fakt, že vždy poslouží jako terč, na který se hodí všechno špatné, co se nepovedlo, a slouží jako mobilizační prvek jeho odpůrců před volbami. Je pravdou, že byl ministrem financí, který učinil mnoho razantních a neoblíbených rozhodnutí. Mnoho lidí mu nemůže odpustit jeho nezaměnitelný projev a výrazivo, někteří mu předhazují lásku k alkoholu. Přesto výkon jeho funkce byl opakovaně oceňován na mezinárodní scéně.
V posledních letech Kalousek sloužil jako užitečný fackovací panák pro Andreje Babiše. Když byl šéf ANO v úzkých a potřeboval odvést pozornost od svých neúspěchů, stačilo vyštěknout jméno Kalousek a bylo po starostech. Babiš moc dobře věděl, že Kalousek je jedním z nejméně oblíbených politiků v zemi a brnkat na tuto strunu vždy jako vábnička na voliče stačilo. A to i v dnešní době, přestože Kalousek už celých sedm let nezastává žádnou exekutivní funkci a je jen řadovým opozičním poslancem.
Jako zkušený harcovník Kalousek velice dobře ví, že v současné době a při zachování stávající politické trajektorie dominance ANO neskončí, ale naopak se ještě více posílí. V situaci, kdy je pravý střed české politické scény rozdroben a o hlasy jeho voličů se uchází více stran, mu je jasné, že stávající volební systém penalizující malé strany změnu mocenských poměrů neumožní.
Jeho prohlášení, že nebude kandidovat v příštím roce do sněmovny, lze chápat jako prohlášení v rámci předvolební kampaně před letošními volbami do Senátu a do krajů. Tím, že takto veřejně deklaruje svůj budoucí ústup, chce svým oponentům a především Babišovi sebrat klacek z ruky. A zároveň tím chce získat pro svoji stranu voliče, kteří by ji jinak nevolili.
Jeho snaha o integraci dalších stran však nebude jednoduchá. Aby zafungovala, museli by jeho gesto následovat i další lídři, kteří by v rámci společného cíle rezignovali na své osobní politické ambice. To bude velice obtížné. Předělovým bodem tudíž budou nadcházející volby do krajů a do Senátu, kde už v mnoha krajích vznikají širší koalice pravicových stran a hnutí za cílem eliminovat růst moci Andreje Babiše a ANO. Pokud se podaří, bude to voda na mlýn pro Kalouska a jeho snahu pro integraci středopravých stran.
Osobně si nemyslím, že dojde k úplnému sjednocení. Nicméně pokud se by se podařilo TOP 09 spojit pro příští sněmovní volby alespoň s jednou stranou (nejspíš STAN či KDU-ČSL), pro tento subjekt připravit odvážný program a sestavit dobrou kandidátku, TOP 09 by se opět mohla odrazit ode dna a dosáhnout na podporu svého přirozeného voličstva. A tato základna není malá. V situaci, kdy se ze dvou sněmovních pidiklubů stane alespoň jeden střední s cca 25 až 30 poslanci, může Kalousek uvažovat o svém návratu. A on o něm zcela jistě uvažovat bude. Ze své strany neodejde. Jen se stáhne do ústraní. Velice dobře si spočítá, že je zbytečné působit jako rudý hadr na býka a snadný terč pro Andreje Babiše. Na řadě rozhodnutí TOP 09 i programových postupech bude jeho rukopis velice čitelný i nadále. Zkrátka Miroslav Kalousek je ještě příliš mladý na to, aby v české politice jednou provždy skončil.
