Patrně kvůli rychlému zavedení protiepidemických opatření v Česku pořád často zní názor, že u nás vláda (nebo epidemiologové a hygienici, na které se odvolává?) zastavení života přepískla. Právě pohled na jiné země ale ukazuje, že většina zdejších pravidel platila nebo platí i v dalších státech světa. A v lecčems naopak Česko rozvolňovalo zdaleka rychleji.
Ideální příklad je Velká Británie. Excentrický premiér Johnson s restrikcemi vyčkával, vyhlašoval taktiku promořování, až nakonec Brity taky poslal domů a sám s nákazou těžce, naštěstí nakonec úspěšně bojoval. V posledních týdnech je na Ostrovech denní přírůstek vzhledem k počtu obyvatel srovnatelný s Českem. Ve dnech, kdy docházelo k masivnímu testování v Karviné, byl u nás i vyšší.
Přesto budou v Británii například fitness centra v provozu až od 25. července. K jejich uzavření přitom došlo už 21. března, tedy jen týden po Česku. Otevírají se tak o více než dva měsíce později než u nás, v součtu tak byly zavřené skoro dvakrát tak dlouho. Zpátky k činkám a běžícím pásům se navíc Britové budou vracet za přísnějších podmínek.
Podobně to bylo s hospodami – britští výčepáci mohli otevřít až 4. července. Aktuálně Británie zvažuje zavedení povinných roušek v obchodech.
Zarouškovaný svět
Z (ne)nošení roušek se u nás stala taková univerzální hůl na psa – pro jedny znamenalo jejich používání otrockou poslušnost vládě srovnatelnou se vstupem do Strany, pro druhé naopak nenošení vrchol nezodpovědnosti a hazard se zdravím svých blízkých i vzdálených. Ať už jste roušky nosili či nenosili nad rámec povinnosti, skoro nutně jste na ně museli mít názor, stejně jako je povinné mít názor na prezidenta, na změny klimatu, na trenéra fotbalového nároďáku a aktuálně na Čechy jezdící do Chorvatska.
S efektivitou nošení roušek ve veřejné dopravě polemizují i vědci, faktem nicméně je, že se toto pravidlo zavedlo ve více než 120 zemích světa a v mnoha z nich zůstává platné i teď, kdy se v Česku pod argumentem vedra zrušilo. Přestože byli Češi původně jen jedna ze čtyř zemí, kde bylo povinné nosit roušky při každém opuštění domácnosti, nakonec se stejně rozhodlo víc než padesát zemí. Tam všude jsou lidi poslušní Babišovi?
A pokud jde o hromadné akce, třeba Holandsko je zrušilo rovnou až do září. V Německu i v Británii se dál hraje fotbalová liga zcela bez diváků, přitom v Česku se už od června začalo aspoň omezeně chodit na stadiony. Celkově tak nebyla česká cesta nijak výjimečně přísná, omezení u nás ale začala rychle a s velkou razancí. Jestli stála za to, se projeví až zpětně se všemi ekonomickými dopady.
