Narodila se roku 1859 do chudé rodiny v norské vesničce Selbu. Tam na ni mnoho štěstí nečekalo, a tak se vydala do Spojených států. Věřila, že tam prožije svůj vlastní americký sen. A nakonec ho po svém způsobu skutečně žila. V nenasytné touze po penězích za sebou ale nechala desítky mrtvých těl.
Zpočátku se zdálo, že Belle Gunness má zkrátka smůlu. Domy, které kupovala, často hořely a její nejbližší často umírali. Začalo to krátce po roce 1893, kdy se poprvé vdala. S Madsem Sorensonem měla čtyři děti a páté si manželský pár osvojil. Nejprve shořel rodinný krámek s konfekcí. Následovalo vyplacení peněz. Těch ale nebylo příliš. Poté zemřely dvě nejstarší děti na kolitidu. Zde je třeba poznamenat, že akutní kolitida a otrava strychninem sdílí určité symptomy. Soudní lékař si ale ničeho nevšiml. Belle Gunness tak dostala první velké peníze.
Povzbuzena počátečním „úspěchem“, pokračovala ve vraždění dál. V roce 1900 zemřel Mads Sorenson. A to přesně v den, kdy se překrývala jeho nová životní pojistka s tou starou. První lékař stanovil jako příčinu smrti otravu strychninem. Lékař najatý Bellou Gunness ale stanovil jako příčinu smrti srdeční selhání. Všichni uvěřili a vražedkyně tak znovu vyvázla. Dostala 8 tisíc dolarů, což byla v té době obrovská částka. S nabytým jměním se Gunness odstěhovala do Indiany, kde si pořídila velkou farmu. Ta část, kterou nepotřebovala, obratem shořela. A žena dostala další peníze.
V roce 1902 se vdala za místního řezníka a vdovce Petera Gunnesse. Její manžel měl dvě dcery a jedna z nich krátce po sestěhování skonala. Peter tušil, že zde něco nesedí, a tak druhou dceru poslal k příbuzným. Ta jediná řádění chamtivé vražedkyně přežila. Sám Peter měl odjet také. Již na konci roku 1902 mu totiž údajně spadl na hlavu mlýnek na maso. A tato jistě devastující rána ho měla na místě zabít.
Tentokrát si soudní znalec všiml, že by mohlo jít o otravu strychninem a nařídil vyšetřování. Nebyl ale nalezen žádný důkaz a Belle Gunness prý pro manžela truchlila přesvědčivě. A tak získala další 3 tisíce dolarů. O půl roku později porodila mrtvému Peterovi syna. Jelikož se jí nedostávalo nových manželů, vymyslela jiný plán. Skrze inzeráty začala hledat bohaté nápadníky, které zvala k sobě na farmu. Když si „koupili“ část farmy skrze vložení úspor na její účet, otrávila jim jídlo, nebo na ně opakovaně spadl zákeřný mlýnek na maso. Jejich těla pak mizela ve výběhu prasat.
Tak to pokračovalo až do roku 1908, kdy celá farma shořela. V popelu byla nalezena těla všech zbývajících dětí. Ve sklepě pak našli ženské tělo bez hlavy. Všichni si mysleli, že jde o Belle Gunness a že byla zavražděna. Noviny vydaly články oslavující hrdinnou smrt vdovy a vzorné matky.
Několik dní po požáru se ale na farmě objevila Asle Helgelien. Hledala bratra a dobře věděla, že si předtím dopisoval právě s Gunness. Byla přesvědčena, že ho majitelka farmy zavraždila. Po krátkém vyšetřování našla místní policie ve výběhu pro prasata ostatky 11 lidí. Mezi nimi i bratra Asle Helgelien. Noviny zcela otočily. Vyšetřování odhalilo, že Gunness stojí za smrtí zhruba 40 lidí.
Z případu se stala senzace v celé Indianě. K farmě se sjížděli lidé z širokého okolí a místní toho uměli využít. U výběhu prasat začali prodávat zmrzlinu, popcorn, a dokonce i „Gunnesino dušené maso“.
Navzdory varovným ukazatelům se znalci shodli na tom, že bezhlavé tělo skutečně patří Belle Gunness. Světlo reflektorů se tak otočilo na Raye Lamphera, bývalého pomocníka na farmě. U soudu se ale nepodařilo prokázat, že by o řádění Belle Gunness věděl, či se ho dokonce účastnil a následně jej ukončil. Nakonec ho odsoudili jen za podpálení domu. I tak ale dostal 21 let za mřížemi. Zemřel již po roce ve vězení a na smrtelné posteli přiznal, že viděl, jak Gunness zabila Andrewa Helgeliena. Chtěl proto po vražedkyni peníze za to, že bude mlčet. Pár dní před požárem pak prý jel společně s Gunness do Chicaga, odkud měli přivézt zpět bývalou hospodyni. Právě ta se podle mnohých stala bezhlavou náhradnicí ve sklepě.
Vyvázla tedy Belle Gunness? V roce 2008 proběhly testy DNA, ale vzorky byly tak poškozeny, že se nepodařilo s jistotou určit výsledek. Dodnes tedy nevíme. Jeden případ tomu ale nasvědčuje. V roce 1931 zemřela v Los Angeles žena, která čekala na soudní proces za otravu muže. Byla Belle Gunness velmi podobná. A navíc měla u sebe fotografie dětí, které byly velmi podobné těm, jež zemřely na farmě v Indianě.
