První souvětí nadpisu vyjadřuje můj bytostný a dlouhodobě neměnný názor. Druhým chci ušetřit práci všem, kdo budou mít na základě toho prvního potřebu dávat mi jakékoliv nálepky. V textu pak nečekejte žádné akademické politické rozbory – jde o osobní pohled na rezoluci Evropského parlamentu ke střetu zájmů českého premiéra a pár kontextových poznámek. Velmi stručně v deseti bodech.
1. Andrej Babiš je kariérista a grázl. Jeho členství v KSČ, spolupráce s StB, snaha vyhýbat se odpovědnosti za dotační machinace (a klidně ji hodit na své nemocné děti), způsoby, jimiž likviduje byznysovou konkurenci i politické oponenty, styl vládnutí… To vše považuji za nepřijatelné z hlediska bazální lidské morálky i politické kultury.
2. Babišova politická éra má dle mého přesvědčení devastační důsledky na důvěru velké části obyvatel České republiky v základní demokratické principy (Babiš si z nich dělá trhací kalendář), právní stát (na lumpa s miliardami na účtech je krátký), fatálně škodí ekonomice země a jejímu rozvoji. Kdo někdy četl mé texty o současném premiérovi a jeho poskocích, ví, že jsem v tomto postoji konzistentní a opravdu nejsem jeho fanoušek.
3. Při vědomí všeho výše uvedeného jsem zároveň přesvědčen, že zlo je i to, pokud se do situace v suverénní zemi snaží zasahovat kdokoliv zvenčí. V daném případě Evropský parlament svou rezolucí. Ano, Andrej Babiš je lump, který je v kolosálním střetu zájmů. Ale je jen a pouze věcí obyvatel a voličů České republiky, chtějí-li mít někoho takového v čele vlády.
4. To, že Evropský parlament přijímá „právně nezávazné usnesení“ ke střetu zájmů českého premiéra, je křišťálově průhledná snaha ovlivňovat ze zahraničí českou domácí politiku. Už to, že jde o „právně nezávazné usnesení“ ostatně ukazuje, že se ani o nic jiného, než o nástroj politického nátlaku jednat nemůže. Takový nátlak považuji za nepřijatelný. Nechceme, aby do našich vnitřních věcí zasahovalo Rusko nebo Čína, ale Evropská unie ano? Já ne.
5. Pokud dojdou evropské orgány k vymahatelnému závěru, že v České republice jsou zneužívány evropské dotace, ať nám je EU sebere. Pokud evropské orgány závazně konstatují, že je v Česku pošlapávána demokracie a lidská práva, ať na nás uvalí sankce. Ale znovu opakuji: „právně nezávazné usnesení“ schválené poslanci=politiky není nic jiného než politický akt snažící se ovlivňovat situaci v Česku.
6.Čeští poslanci, kteří do Bruselu na Babiše opakovaně žalují, nejsou samozřejmě vlastizrádci ve smyslu trestního práva. Jejich aktivity ale poškozují pověst České republiky v zahraničí a je krajně sporné, zda mají pro Česko vůbec nějaký přínos. Argument, že alespoň někdo dává navenek jasný nesouhlas s Babišovým střetem zájmů a zachraňuje tak pověst země v cizině, považuji za lichý. (Není sporu o tom, že jakékoliv výhrůžky žalujícím poslancům jsou nepřijatelné, to je mimo diskusi.)
7. Kdo z ciziny se o dění v Česku zajímá, vidí protivládní demonstrace, vidí projevy opozice ve Sněmovně, ví, že země není v názoru na premiéra ani zdaleka jednotná a u významné části veřejnosti proti němu vládne silná averze. Kdo ze zahraničních pozorovatelů doposud toto všechno nezaregistroval, ten si z protibabišovského usnesení evropských poslanců stejně nevezme víc, než že Česká republika je poloviční divočina. Udávat do ciziny se nemá. Co se doma upeče, má se doma také sníst.
8. Z hlediska české vnitrostátní politiky je evropská rezoluce kritizující Babišův střet zájmů v lepším případě bezvýznamná. Všichni europoslanci se mohou klidně uhlasovat k smrti, ale o Babišově politice a její budoucnosti nakonec stejně musí rozhodnout čeští voliči v českých volbách do českých poslaneckých lavic (a také do krajů, obcí, Senátu).
9. Dokud se opozice bude (kromě kritiky Babiše) zabývat převážně tématy jako je klecový chov slepic, problematika LGBT, vztahy Taiwanu a Číny nebo legalizace marihuany a prostituce, může Babiš sedět v Průhonicích na zahradě, přes manželku šéfovat své podnikatelské impérium, těšit se, jak bez většího úsilí vyhraje i další a další a další… volby a bude vládnout dál a dál. Možná ho bude mrzet, že si nesáhne na pár bruselských dotačních miliard, ale on už nějak vymyslí, jak je případně dostat z domácího rozpočtu.
10. Podoba EU se od roku 2003, kdy Češi v referendu hlasovali o vstupu, zásadně proměnila. Klíčová pro to byla Lisabonská smlouva. Malé státy mohou kvůli ní mnohdy jen trpně přihlížet tomu, co prosazují kolosy jako Německo či Francie. Další významnou změnu do legislativy unie přináší i Istanbulská úmluva. Lidé by měli mít právo rozhodnout, zda chtějí být i v unii s novými pravidly. Odmítání seriózní diskuse o novém referendu není projevem politické prozíravosti, ale pouze projevem strachu z výsledku, nedůvěry v rozum voličů a v samé podstatě odmítáním základních principů demokracie.
