Jediným přirozeným nepřítelem dospělých krakatic je vorvaň, který se za nimi potápí do obrovských hloubek

Jediným přirozeným nepřítelem dospělých krakatic je vorvaň, který se za nimi potápí do obrovských hloubek Zdroj: Profimedia.cz

Srovnání velikosti člověka s krakaticí obrovskou
Vypusťe krakena!
Krakatice obrovská je příkladem hlubinného
V roce 2004 se u japonských ostrovů poprvé podařilo vyfotografovat živou krakatici obrovskou. Měřila asi 8 metrů
Zobák krakatice obrovské. Vědci je občas nacházejí v žaludcích vorvaňů vyplavených na pláž
14
Fotogalerie

Gigantické monstrum z hlubin má reálné základy: Luštění Krakenova genomu

Z moře se čas od času vynořují příšerní tvorové, kteří stahují škunery do hlubin a nebohé námořníky žerou zaživa. Alespoň dávní mořeplavci byli o jejich existenci pevně přesvědčeni. A minimálně v jednom případě se nemýlili. Krakatice obrovská je jedním z nejvzácnějších zvířat na Zemi. Šťastnou náhodou však vědci získali její genom – a už ho začali číst.

V roce 1857 dánský přírodovědec Japetus Steenstrup správně propojil námořnické zkazky o gigantickém „Krakenovi“ se skutečným obřím hlavonožcem, kterému dal jméno krakatice obrovská (Architeuthis dux). Pokud by chtěla, tato krakatice by nějakou tu plachetnici pod hladinu nejspíš dokázala stáhnout – její délku dnes vědci odhadují na 12 až 13 metrů a hmotnost na víc než 250 kg.



Tvor o velikosti autobusu s očima velkýma jako jídelní talíře, ostrým zobanem a deseti chapadly posetými přísavkami, která dosáhnou na velkou vzdálenost, je děsivý i dnes. O to víc, když si připomeneme inteligenci hlavonožců, která víc než ostatní měkkýše připomíná obratlovce. Možná je štěstí, že jsou krakatice obrovské mimořádně vzácné a v dospělosti se zdržují v hloubkách až 1200 metrů pod hladinou moře. Žádná nikdy nebyla odchycena živá a fyzickým důkazem jejich existence byly dlouho jen kusy rozkládajících se tkání, které moře vyplavilo na pobřeží. Teprve po roce 2000 se krakatici obrovskou podařilo několikrát vyfotografovat a nafilmovat (např tady). A tyto události jako by předznamenaly, že Kraken postupně ztratí svá tajemství.

V roce 2013 se vědcům z Kodaňské univerzity podařilo získat a přečíst mitochondriální DNA ze 43 vzorků tkáně krakatic z celého světa. Díky tomu nyní víme, že ačkoli krakatice obrovské žijí ve všech světových oceánech, všechny patří k jedinému druhu. Dokonce ani netvoří geograficky odlišné populace. Vědci to vysvětlují tím, že mláďata krakatic obrovských žijí v povrchových vrstvách oceánu a nechávají se mořskými proudy roznášet po celém světě. Teprve když dorostou do velikosti vhodné k přežívání ve velkých hloubkách, najdou si nejbližší hlubinu a v té se pak víceméně drží.

Ve čtení článku pokračujte zde >>>