„Před deseti lety jsem definitivně odešel z politiky a tento rozhovor na tom nic nezmění. Dělám ho jen proto, že nesnáším, když ze mě vláda dělá blbce,“ říká bývalý senátor a ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (63). V rozhovoru pro Reflex vysvětluje, proč vláda vykládala nesmysly, když vyhrožovala pokutami do výše tří miliónů korun, a zdůvodňuje, proč Italové reagovali na koronavirus zmateně.
Co jste dělal, když se schylovalo k vyhlášení nouzového stavu?
Byl jsem v Rakousku, ale už z prvních zpráv mi bylo jasné, že vláda celou akci uchopila jako politickou kauzu před volbami. Vyburcovala mě výhrůžka třímiliónové pokuty za porušení karantény. Sedl jsem si k počítači, podíval se na dva zákony (o krizovém řízení a veřejném zdraví) a zjistil, že nouzový stav byl vyhlášen bez jasného zdůvodnění a prohlášení o pokutě ve výši tří miliónů byla sprostá lež. Následná nařízení vlády se navzájem rušila a nebyla v souladu s podmínkami vyhlášení nouzového stavu. Nesmyslné bylo i to, že karanténu mají protizákonně udělovat praktičtí lékaři. Tudíž ani tu správnou výši pokuty deset tisíc korun nikdo nikomu nemohl napařit.
Proč?
Podívejte, tak jako máme na epidemii slintavky veterinární správu, tak máme pro lidi krajské hygienické stanice pod velením hlavního hygienika České republiky. Vláda hned ze začátku hlavní hygieničku Helenu Gottwaldovou vyhodila a fakticky převzala řízení. Nouzový stav byl zpočátku spíš výrazem bezradnosti, no a pak se ta moc vládě zalíbila.
Rakve naskládané na chodbách italských nemocnic, srdceryvná svědectví, jak se losuje, koho zachránit a koho ne, byly pro vás žánrově málo?
Zprávy okolo koronaviru nebyly zrovna důvěryhodné. Nic neříkající statistiky, přitom podle směrnic se vše hlásí do Bruselu, ale oficiální vypovídající data se k nám nedostala. Italští kolegové, nechť mi odpustí, ale jejich reakce se často zdály zmatené.
Z jakého důvodu?
V severní Itálii jsme byli svědky nepřipravenosti zdravotnických zařízení na nápor nemocných. V Česku máme jasná pravidla pro epidemie, síť krajských hygienických stanic, Státní zdravotní ústav a další ústavy, ze kterých se dá krýt eventuální personální nedostatek, a pravomoci jsou velmi silné. Ale co je důležité: je to státní správa, takže občan i podniky mají možnost odvolání proti rozhodnutí krajských hygieniků. Hygienici jsou také jediní, kteří vás můžou uvrhnout do karantény. Takže my až na výjimky typu Uničov, Havířov vlastně podle zákona žádnou karanténu nemáme! Česká republika má také dostatečný počet intenzívních lůžek, včetně vybavení. V rámci krajů i ve státních zařízeních dokážeme vyčlenit lůžka. Nejtěžší by bylo při větším náporu nemocných zajistit kvalifikovaný personál, ale čeští zdravotníci zvládli první nápor bez problémů. Zvláštní ocenění by zasloužili především sestry na ARO a na jednotkách intenzívní péče a samozřejmě lékaři.
Byla to epidemie, nebo nebyla? Na to přece musí existovat nějaké epidemiologické mapy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
