Už v okamžiku, kdy Československo uzavřelo hranice směrem na západ, se začaly rodit nápady, jak totalitní zemi opustit. Mezi nimi i nápad emigrovat vzduchem. 8. června roku 1970 proběhl únos, na který je pomalu zapomínáno. Osm lidí se tehdy zmocnilo linkového spoje mezi Karlovými Vary a Prahou. Cílovou destinací se stal západoněmecký Norimberk. Během celé akce nebyl nikdo zraněn.
Počáteční doba normalizace přinesla oživení snah o emigraci vzduchem. V 50. letech byl útěk letadlem celkem běžný. Mnohdy ale nedopadl dobře, dokladem může být incident z letiště v Chocni, kde se šest mladých lidí zmocnilo dvou letadel. Při přestřelce s hlídači letiště dva aktéři zahynuli, další byl těžce zraněn. Zbylí účastníci sice odletěli, ale těsně před hranicemi havarovali. Režim tehdy sáhl k exemplárním trestům a přeživší vězení opustili až po třinácti letech.
Bleskové přepadení
Existovaly ale také výjimky, kdy přechod přes hranice vyšel. Právě těmito případy se nechala inspirovat skupinka okolo Jiřího Galáska. Bylo naplánováno, že inkriminovaným letem bude vnitrostátní spoj Karlovy Vary – Praha. Hlavním pilotem byl Břetislav Horáček, který později vše vypověděl vyšetřovatelům a státní televizi.
Skupina čítala celkem čtyři muže, čtyři ženy a dvouleté dítě. Všichni si koupili letenky a prošli kontrolou, která nebyla tak přísná jako dnes. Na palubu se díky tomu dostalo několik střelných zbraní. Krátce před půl jedenáctou se letadlo odlepilo od země. V okamžiku, kdy stroj Iljušin-14 nabral výšku, rozletěly se dveře a do kabiny vpadl mladík s pistolí v ruce.
Donutil kapitána, aby změnil směr a zamířil do Západního Německa. Na palubě bylo tehdy šestnáct cestujících a tři členové posádky. Horáček okamžitě poslechl, protože nechtěl riskovat tragédii. Letadlo přeletělo hranice a mířilo do Norimberku. Únosci okamžitě zažádali o politický azyl, který jim byl udělen.
Šťastný konec?
Ihned po přistání byli ale zatčeni a převezeni do vězení. Ostatní cestující společně s posádkou byli téhož dne posláni zpět do Prahy. Soud v Německu rozdal několik trestů, hlavní aktéři si odseděli zhruba tři roky. Němci rovněž odmítli únosce vydat do Československa. Nikomu se nakonec nic nestalo, nicméně povedený únos měl velký vliv na dění v Československu.
O dva roky později napodobila akci skupina Lubomíra Adamici. Vše ale neproběhlo tak hladce jako v předešlém případě. Během potyčky byl zastřelen kapitán Ján Mičica, druhý pilot ale dokázal přistát v západoněmeckém Weidenu. Tehdy německá justice sáhla k vyšším trestům, protože zemřel člověk. Únos se stal inspirací i pro jeden z dílů „oslavného“ policejního seriálu Třicet případů majora Zemana. Silně ideologická epizoda Mimikry však obsahuje mnoho záměrných lží.
Zapomenutá emigrace z roku 1970 našla ohlas i v západoněmeckém tisku. „Pět pistolí v příručním zavazadle,“ hlásal titulek lokálního tisku. Stranou nezůstala ani tuzemská televize, která detailně vyzpovídala pilota letadla. Rozhovor byl logicky veden tak, aby únosci z toho vyšli co nejhůře. Ke cti jim je fakt, že nikomu nezkřivili ani vlásek.
