Společnost Curtiss Wright vyráběla desítky let letadla. V roce 1959 se ale rozhodla sestoupit se svými produkty na zem. I když ne tak docela. Jejich „Air Car“ totiž fungoval na podobném principu jako klasická vznášedla.
Pod sebou mělo vozidlo pružnou manžetu, která se naplňovala vzduchem a na tomto vzduchovém polštáři se pohybovalo po povrchu. Na rozdíl od vznášedel ale nemělo v zadní části velkou vrtuli. Místo toho byly po obvodu stroje umístěny průduchy, díky nimž se Air Car pohyboval i brzdil. Absence velké vrtule stroji umožňovala vzhled klasického automobilu. Ten byl ještě umocněn předními a zadními světly, blinkry, nárazníky a stahovací střechou.
O projekt se poměrně záhy začala zajímat americká armáda a zakoupila dva exempláře. Reálné stroje se ale velmi lišily od marketingových obrázků, které Curtiss Wright posílal do tisku. Stroj byl 240 centimetrů široký a 880 centimetrů dlouhý. Navzdory tomu se do něj vešli jen dva pasažéři. Po několikaměsíčním testování armáda dospěla k závěru, že stroj je pro jejich potřeby nepoužitelný. Air Car totiž nebyl schopen pohybu v terénu.
Projekt záhy selhal i v komerčním sektoru. Stroj byl zkrátka ve všem horší než klasické rodinné auto. Air Car sice poháněly dva letecké motory o kombinované síle 360 koní, ale jeho nejvyšší dosažitelná rychlost byla 60 kilometrů v hodině. Spotřeba se blížila magické hranici 100 litrů leteckého benzínu na 100 kilometrů. Hluk v kabině měl být takřka nesnesitelný. A i kdyby jste se nad to vše povznesly, rozměry vozu činily Air Car nepoužitelným na klasických silnicích.
Dodnes přežily oba exempláře, které v Curtiss Wright postavili pro americkou armádu. Můžete se na ně podívat v naší galerii:
