Co Martina Vaňka na Japonsku zaujalo a proč je pro něj zemí kontrastů? Podívejte se do jeho fotogalerie.
V Japonsku jsem byl třikrát. Od známých a ikonických míst jsem postupně přešel k prozkoumávání oblastí, kde tolik turistů ani místních nepotkáte. Mé nadšení pro tuhle zvláštní zemi nezadržitelně rostlo s každou další cestou. Teď už se učím japonsky a těším se na čtvrtou cestu. Tahle země mě totiž vždycky něčím překvapí.
Letiště
Letištní hala s východem „Nothing to declare“ vypadá jako každá jiná a já jsem zklamaný. Tohle je Japonsko? Rozhodnu se vybrat hotovost. Bankomat vypadá jako psací stroj z 80. let s elektronkovou obrazovkou. Když tam strčím kartu, začne vydávat radostné zvuky jako postavička z počítačové hry a zazní hudba. Každou mou akci komentuje elektronický ženský hlas. Po úspěšném výběru štůčku bankovek elektronická ženská zmlkne, rozezní se fanfára ze hry a já se cítím jako vítěz. Tak tohle je Japonsko! Začíná se mi tu líbit…
Nádraží
Unikátní je v Japonsku způsob, jakým se snoubí tradice a nejnovější technologie: netlučou se, a naopak se podporují. V harmonii vedle sebe stojí století starý buddhistický chrám a stovky metrů vysoký svatostánek moderní ekonomiky. Do vlakové stanice vstupujete šintoistickou bránou, poté nasednete do ultramoderního vlaku jedoucího víc než 350 km/h.
Na peróně u vlaku stojí starší chlápek v naškrobené uniformě, venku je 35 °C a vysoká vlhkost. Nepotí se. Stojí rovně jako svíce. Začne ukazovat na dveře, okno a na návěstí, gestikuluje a něco si mumlá. Poodejde k dalšímu vagonu a činnost opakuje. „Šisa kanko“ neboli „pointing and calling“ je systém bezpečnosti práce, který minimalizuje chybu lidského faktoru v rutinních činnostech. Spočívá v propojení zraku, sluchu, mluvy a pohybu rukou i prstů ve snaze nezapomenout kroky v rutinních činnostech. V Japonsku je to součást železniční kultury a zaměstnance japonských drah často zahlédnete při této činnosti.
Vesnický obchod se smíšeným zbožím
Vejdu do malého obchůdku v bezejmenné liduprázdné vesnici. Cikády řvou, vedro k zalknutí, enormní vlhkost vzduchu. Při otevření dveří zazní typická fanfára, uvnitř příjemně klimatizováno. Zboží pečlivě vyrovnané. Za pokladnou spatřím starší ženu. Starší žena spatří mě. Vykročím směrem k ní. Starší ženě se úděsem rozšíří zorničky a zacouvá směrem ode mě. Zrychlím. Starší žena prchá někam dozadu. Už nevyjde. Pravděpodobně ji vyděsila přítomnost cizince, neuměla dost dobře anglicky a při typickém japonském perfekcionismu neunesla myšlenku, že bych nebyl dokonale obsloužen.
Obsloužil jsem se tedy sám a mince v přesné hodnotě nechal na pultě. Tak i tohle je Japonsko!
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
