Hvaldimir: Běluha se špionážním postrojem

Hvaldimir: Běluha se špionážním postrojem Zdroj: Facebook

Bizarní příběh z Arktidy: Jak se norský biolog zapletl s ruskou špionážní velrybou

Když před rokem zvedl Audun Rikardsen telefon, aby vyslechl naléhavou zprávu od svého přítele rybáře, netušil, jak moc mu to změní život. Profesor sladkovodní a mořské biologie na UiT- Arktické univerzitě v Norsku a nadšený fotograf, se totiž díky své zvědavosti i nadšení zapletl s ruským špionem.

O tom, že Moskva zneužívá velryby, delfíny i tuleně k vojenským účelům, není již pochyb. V rámci své snahy o ovládnutí Arktidy se Rusko uchyluje k nejrůznějším krokům. Audun Rikardsen, který se s jednou z podivně vycvičených velryb setkal osobně, popisuje své dojmy.

„Když mi koncem dubna zavolal rybář Joar Hersten, že kolem jeho lodi poblíž severního cípu Norska proplula osamocená běluha v podivném postroji, vyrazil jsem do akce,“ vzpomíná. „Spolu se záchranáři jsme se dostali do její blízkosti, a jelikož byla dost krotká, podařilo se nám z jejího těla odstranit popruhy, ke kterým byly připevněny kamery a klipy s anglickým textem „Equipment St. Petersburg. Už tehdy mi bylo jasné, že takhle nevypadá vědecké vybavení,“ upřesňuje.

Speciální výcvik

Záchranáři i on tenkrát přemýšleli, jestli byla opravdu vycvičena ruskou armádou. Média tuto spekulaci dále rozvinula a začala běluze přezdívat „ruská špionážní velryba“ Hvaldimir, vycházející z kombinace norského slova pro velrybu hvale a křesního jména ruského prezidenta Vladimira Putina.

Týden po této události pronásledoval Hvaldimir jistou plachetnici až do přístavu Hammerfest, asi 25 mil od místa, kde byl poprvé spatřen. Tam ho Rikardsen vyfotografoval začátkem května.

„Cestoval jsem později do Hammerfestu, abych zjistil jeho fyzický stav. Byl hubený, nejedl a nejspíš na svobodě sotva přežíval. Později se úřady rozhodly ho nakrmit. Jenže z jeho krmení se v Hammerfestu stala každodenní turistická atrakce,“ rekapituluje Rikardsen nevšední osudy velryby Hvaldimira.

Nedalo mu to a chtěl se s podivuhodnou běluhou seznámit osobně.

„Když jsem za Hvaldimirem vklouzl do vody v potápěčském vybavení, byl jsem nejvíce zasažen jeho přátelskostí a inteligencí,“ popisuje. „Plaval jsem vedle něj, a on najednou stáhl z mojí nohy jednu z mých ploutví, ktera se v tu chvíli začala propadat do hloubky. Když viděl, že ji nedokážu zachytit, ponořil se pro ni sám. O několik minut později tu byl i s mojí ploutví na čenichu. Podal mi ji, evidentně chtěl interagovat,“ popisuje.

Ať už byli jeho trenéři kdokoliv, je podle Rikarsona zjevné, že se k němu chovali hezky.

Výcvik takové velryby je podle něj velmi nákladný a časově náročný.

Později začala celou věc vyšetřovat Norská policejní bezpečnostní služba i novináři. Důvěryhodný zdroj nakonec potvrdil, že Hvaldimir skutečně unikl z programu ruského námořnictva v Murmansku. Na co byla ale běluha vycvičena, se zjistit nepodařilo.

V červnu Hvaldimir opustil Hammerfest v mnohem lepším stavu, než když do něj dorazil. Od té doby cestuje podél pobřeží severního Norska a zjevně se dokáže i sám živit.

„Během polární noci plaval ve fjordech poblíž dalších velryb a rybářských plavidel. Tyto vody jsou protkány stovkami zabijáků - potenciálních predátorů. A ačkoliv má mnoho lidí pocit, že by měl být špion Hvaldimir umístěn v delfináriu, jsem toho názoru, že na svobodě je mnohem šťastnější,“ uzavírá Rikardsen.