Už více než dva měsíce hýbou českým politickým rybníkem tři témata jako ony tři oříšky. Tím prvním je koronavirus a nekonečné hledání příčin a viníků, dopadů (i přínosů). Stále zřetelněji vystupuje kontinuita prozíravě jasných rozhodnutí našich vůdců, dávající lidu jistotu, že vláda ví, co činí.
Jistota, že se i v budoucí eventuální krizi máme na koho spolehnout, plyne z hlavních, níže uvedených motivů, kterými se řídila vláda při rozhodování o zákazech a povoleních:
1. Hlasujeme pro to, co nejvíc pomůže mně, mým kšeftům a volebním preferencím.
2. Přednost má premiér, vicepremiéři, u zbývajících ministrů rozhoduje váha.
3. Hlasujeme pro to, co nejvíc pomůže mým kamarádům a sponzorům – pořadí viz bod č. 2.
4. Hlasujeme pro to, co nejvíc pomůže kamarádům mých kamarádů a sponzorů – pořadí viz bod č. 2.
Stejně moudrá jako předešlá vyjádření byla i ta dvě – snad/zatím – poslední našich hrdinů války s koronavirem. Míněn je plk. Prymula a ministr vnitra a předseda socanů Hamáček, který v rozhovoru pro Reflex (v červené mikině, jak jinak) – jasně označil viníka průběhu pandemie.
„Když jsem na začátku řekl, že ...takhle to bude, ťukali si mnozí na čelo!“ zahájil Hamáček své odhalení. Jeho odpověď na otázku redaktora: „A kdo konkrétně si ťukal na čelo?“ byla v hodnotě Cimrmanova šrapnelu: „Kalousek a opozice!“
Na doplňující otázku: „Jen on!?“ špitl po chvíli váhání JH 007 tiše: „Také premiér… a tím pádem i všichni členové vlády.“ A na to se napijem!
„Ale Kalousek určitě první a nejvíc, hajzl jeden!“ volá Zpětné zrcátko. Podle úniku informací z jednání je ale vláda připravena v případě ozbrojeného konfliktu díky Hamáčkovi a Metnarovi razantně a operativně zasáhnout zákonem o prodloužení prodejní doby v hobbymarketech, a pomoci tak lidem při svépomocné výstavbě protiatomových krytů.
Lid chce chlastat, tak ať se nakazí
Také státnické vyjádření plk. Prymuly „Hospody už znova nezavřeme!“ je vítězstvím našeho zdravotnictví i vládní strategie. Plukovník evidentně ladí noty na post budoucího ministra zdravotnictví. Proto si mohl hlavu ukroutit nad nečinností EU a WHO, když prohlásil: „Opravdu si myslím, že bychom se měli po krizi zamyslet nad tím, co od těch organizací čekáme a jaká by měla být jejich role!“ A je to! Evropská unie, o níž léta slýcháme, že nám – jako Třetí říše, jindy jako Sovětský svaz či habsburská monarchie – diktuje a nařizuje, nás najednou nechala na holičkách, protože nám nic nediktovala, nenařizovala a nechala řešení na jednotlivých zemích! Dokonce hanebně nezavřela hranice s Itálií, aby tam nemohli Češi odjet lyžovat. Hajzlové jsou to, ti bruselští úředníci!
Ale naši kluci ušatí si vědí rady. V případě nové krize ze dne na den hospody zavřít nemíní, protože, jak ví plukovník: „Klima ve společnosti je jiné…!“ Aha, tak klima je jiné… „Hm, lid už chce chlastat, nám by spadly preference, tak najednou ať lid klidně chcípne,“ zamýšlí se vláda nad bojem s koronavirem.
„A co roušky?“ ptá se zvědavec.
„…Já bych navrhoval,“ mudruje Prymula, „aby lidé žili v nějakých menších komunitách (sic!). Že se budou například stýkat tři rodiny a další komunikace moc nebude.“
Tak na to si Zpětné zrcátko koupí první řadu, aby vidělo, jak se rozpočítávají rodiny na první druhá a jak vláda dekrety potvrzuje, kdo je ještě rodina a kdo jen dolejzá. Prymulovo moudro přináší řadu otázek: Milenci a milenky jsou už jiná rodina, nebo ještě ta, co patří do party? Policie pásmem měří rozestupy, větší shluky rodin jsou nečekaně obkličovány a perlustrovány kvůli identifikaci, kam patří? Dá se předpokládat růst rasového napětí, neboť rodiny patřící do většinové společnosti si budou náhle připadat jako menšinové, vzhledem k tomu, že setkání těch menšinových bude vypadat jako sraz většinové části společnosti. Dalším zásadním problém může být setkávání na Valašsku, kde se místní budou bez ohledu na počet shromážděných hájit tvrzením: „My jsme Valaši, jedna rodina!“
Na hranicích se dají očekávat srážky s policií a armádou při opakovaných pokusech překonat hraniční zátarasy a nerespektovat zákaz přeshraničních styků pod záminkou, že „Slovan všude bratra má“.
Ale co, koronavirus máme za sebou, zbývá jej vytěžit politicky. Moc se z toho hadru už nevyždímá, regionální volby jsou blíž než koronavirus! Díky za něj! Dal zapomenout bezbolestně na skandály Čapí hnízdo, dotace Agrofertu, korunové dluhopisy, které Andrej Babiš navrhl novelou zákona všem ostatním zdanit, zatímco on zisk nezdaní, ale odevzdá na charitu… To je jedno kam, třeba do Nadace Agrofertu.
Lékařské padáky
V Rusku žádná kritika vládních rozhodnutí neproběhla, protože všichni tři lékaři, kteří kritizovali podmínky boje s koronavirem, vypadli během dvou týdnů za nevyjasněných okolností z oken. Aniž by dostali padáka… nebo padák?!
První vypadl z okna kliniky ve Voroněži Alexander Šuljepov. Vypadl z druhého patra oddělení, kde podstupoval léčbu, protože se koronavirem nakazil.
Další zdravotnicí, která za nevyjasněných okolností vypadla z okna, byla Jelena Nepomňajščajová, primářka nemocnice v Krasnojarsku. Ta zemřela 1. května po týdnu hospitalizace na JIP, kam byla převezena poté, co vypadla z okna během jednání s představiteli místních úřadů.
Třetím případem záhadného pádu ruského zdravotníka z okna je incident v Hvězdném městečku, kde se připravují ruští kosmonauti. Po pádu z okna tam zemřela Natálie Lebeděvová, šéfka místních záchranářů.
Válka s Ruskem
Druhým hlavním tématem roku je válka s Ruskem o jednu umělecky nepodařenou sochu jedné lidsky nepříliš podařené figury sloužící jednomu velmi nepodařenému režimu. A také válka o výklad našich dějin v otázce – osvobodila Rudá armáda v roce 1945 Prahu a Československo, nebo ne? Zpětné zrcátko se domnívá, v odboji během trvání protektorátu a v bojích 2. světové války bylo umučeno a padlo dost Čechů, Moraváků a Slováků na to, abychom si mohli přiznat, že v květnu 1945 jen jedna okupace vystřídala druhou. A že to nebyla žádná náhoda! Také komunistické tvrzení – Přijeli včas! – platí, zvláště jednotky Směrš (zkratka Smrt špionům), které od prvních květnových dnů „osvobozovaly“ stovky českých občanů tím, že je buď zabili rovnou, nebo je unášeli do gulagů, odkud se většina nikdy nevrátila. V tom byla Rudá armáda opravdu rychlá.
Příhoda z posledních dnů po vrcholu hysterie z přeložení sochy Koněva do muzea. V Sokolově se konal u pomníku a pohřebiště sovětských zajatců pietní akt k uctění jejich památky. Součástí výzdoby pietního aktu byla i americká vlajka, neboť je třeba si připomenout, že město i zmíněný zajatecký tábor osvobodila americká armáda! Když se zástupci radnice dostavili na místo k pietnímu aktu, ukázalo se, že starostka města Renata Oulehlová (hnutí ANO) nechala vlajku hodinu před aktem odstranit.
Věčný komunista
Třetím tématem je leitmotiv trvalý a tradiční, který se objeví vždy, když se hodí – téma kdo byl či nebyl komunista. Je podivuhodné, že se nikdy neřeší, kdo komunista je a nikdy být nepřestal!
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
