Jeho jméno je mylně spojováno s Janem Palachem, který se na protest proti okupaci zapálil v horní části Václavského náměstí. Sebeupálení se nevyhnulo ani Slovensku, kde tento čin zrealizoval právě Michal Lefčík. Voják s plachým výrazem se narodil 11. května 1950. Připomeňme si příběh, který v dobách totality prakticky nikdo neznal a i ve 21. století se o něm ví pramálo.
Rodnou obcí se stala Sečovská Polianka, malebná ves na východním Slovensku. Pocházel z chudých poměrů, i přesto studoval střední školu. Z té ho však vyhodili kvůli neplnění docházky, z hlediska výsledků byl Lefčík považován za pilného studenta. Nedokončené vzdělání jej vyhnalo do Prahy, kde pracoval jako příležitostný dělník. Z té doby pochází i jedna z mála fotografií, kdy Lefčík stojí u sochy sv. Václava.
Šílený plán
Hlavní město musel záhy opustit, protože měl nastoupit na vojnu. Cílovou destinací se stalo Strážne, což je vesnice na slovensko-maďarských hranicích. Do armádních služeb se mu údajně nechtělo, to dokládá fakt, že prakticky po nástupu zamířil do nemocnice. Z té byl 11. dubna 1969 propuštěn a měl se urychleně vrátit ke svému útvaru.
Lefčík měl ale jiný plán, zamířil do centra Košic. Po cestě koupil dvě flašky vodky a benzin. Chvíli postával u pomníku neznámého vojína na náměstí Osvoboditelů. Deset minut před osmnáctou hodinou na sebe vylil hořlavinu a chvatně se zapálil. Poklidný podvečer narušil křik hořícího přízraku.
Děsivému incidentu přihlíželo několik desítek svědků. Podobně jako v případě Jana Palacha se jej pokoušeli uhasit. Lefčík utrpěl popáleniny na 95 % těla a zemřel ještě před příjezdem záchranných složek. Záchranáři jeho mrtvolu naložili a odvezli do nemocnice. „Nejevil známky života, dotkl jsem se ho a upadl mu prst,“ popsal v 90. letech lékař, který ohledával Lefčíkovo tělo.
Módná smrt
Se smrtí mladého muže se rozjel koloběh spekulací. Je jasné, že hlavní slovo měla všemocná Státní bezpečnost. Její příslušníci zajistili veškeré věci, které po sobě Lefčík zanechal. Svědci celého incidentu tvrdili, že po tragédii zůstal na místě lísteček, kde stálo: „Jsem košický Palach.“ Existenci tohoto papírku se nikdy nepodařilo dokázat.
Lefčíkovo tělo bylo převezeno do jeho rodné obce v cínové rakvi. Poslední rozloučení proběhlo v rodinném kruhu a za asistence Státní bezpečnosti. Celý případ se odbyl jedním krátkým článkem v novinách, a proto se na košickou pochodeň prakticky zapomnělo. Tehdejší novináři dali článku hořký titulek „Módná smrt“.
Poslední neznámou se stal motiv, který dohnal mladého člověka k tak sebetrýznivému činu. Nasnadě je inspirace Janem Palachem a demonstrativní protest proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy. Oficiální záznamy přinesly opis Lefčíkova dopisu na rozloučenou, který ale nese známky manipulace ze strany policie.
V opise se píše o klidu a míru, konkrétně je zmíněna válka ve Vietnamu. Ani jednou není zmíněna srpnová okupace. Historikové ale přidávají fakt, že čin se stal na symbolickém místě. U památníku neznámého vojína proběhly v roce 1968 tvrdé boje mezi obyvateli Košic a vojáky Varšavské smlouvy.
Lefčíkův případ oživili historici v 90. letech, kdy hledali veškeré dokumenty, jež by pomohly případ rozkrýt. Téměř padesát let starý případ pomalu zapadá prachem, tomu pomáhá i skutečnost, že na místě, kde se čin stal, na něj neupozorňuje pamětní deska. Snahy byly, ale většinou se potkaly s nepochopením. Naposledy v roce 2015 sem umístil historik Gabriel Kladek pamětní tabulku, ta byla po čtrnácti dnech ukradena.
