Blíží se nám otevření restaurací, kadeřnictví, škol a dalších míst, kam lidé v posledních téměř dvou měsících nesměli. Musím se ale přiznat, že si to vůbec neumím představit. Když slyším, co všechno budeme muset dělat, tak nevím, co z toho je vtip a co absurdní pravda. Příkazů a zákazů je tolik, že se v nich přestávám orientovat. Navíc mnoho nařízení nechápu, protože podle mě postrádají logiku. Je to jen jedna velká buzerace.
Sledovat politiky je tragikomedie. Je to naprostý chaos v informační smršti. Politici se utrhli ze řetězu. Vše chtějí řídit. Místo aby se s uklidněním situace uklidnili i politici, vymýšlejí, jak pokračovat v nenormálním stavu.
Když jim neprošlo výrazné prodloužení nouzového stavu, začali mluvit o potřebě změny ústavního zákona o bezpečnosti, který by vyhlásil celostátní stav pandemie. To je jen další zaplevelení legislativy. Už teď je přitom zákonů tolik, že sama vláda popletla, jakým zákonem vypnout ekonomiku, až ji musel soud plácnout přes prsty.
Bojím se, že už nejde ani o občany, ani o ekonomiku. Jde o blížící se volby. Původně měl ministr zdravotnictví dostat novelou zákona víc pravomocí, což by přineslo nový způsob, jak sešněrovat společnost i ekonomiku. To by ale mělo politické dopady. Ministr zdravotnictví by byl najednou nejsledovanějším politikem v médiích, což by mu ve volbách pomohlo jako „červený svetr“.
A protože ministr zdravotnictví je za ANO, musela se proti tomu postavit ČSSD, jež balancuje nad propastí volitelnosti. Kdyby ona měla svého minstra zdravotnictví, nejspíš by ten samý zákon podpořila. Teď se místo toho mluví o ústavním zákoně.
Voliči, když budete hodní, pustíme vás k moři
Že máme nějaká opatření proti šíření viru, je pochopitelné. Co ale není pochopitelné, je, že nikdo nerozumí, proč a jak se o těchto opatřeních rozhodlo. Mnoho z nich postrádá racionalitu. Je v tom chaos.
11. dubna ministr zdravotnictví Adam Vojtěch prohlásil, že otevření hranic není otázkou týdnů, aby 23. dubna informoval veřejnost, že zrušení zákazu volného pohybu osob zahrnuje také opětovné umožnění cestování za hranice. Hranice tedy máme otevřené, a přesto cestovat nemůžeme, protože jiné státy je mají zavřené.
Ministr zahraničí Tomáš Petříček na svém blogu například napsal: „Od července bych rád, aby se zcela otevřely hranice do čtyř sousedních zemí – Rakouska, Německa, Polska a Slovenska.“ V srpnu by Češi podle Petříčka mohli vycestovat nejen do Chorvatska, Slovinska a Řecka, ale také do mimoevropských vzdálenějších destinací, například do Kanady, Austrálie či Japonska.
Proč? Proč do Německa už v červenci a do Chorvatska až v srpnu? To už nenapsal. Já bych chápal, kdyby to vysvětlil na datech a řekl, že v Chorvatsku je na 100 tisíc obyvatel tolik a tolik nakažených, což je mnohem víc než u nás či v Německu, a proto tam nesmíme. Jenže data říkají opak. Větší počet nakažených na 100 tisíc obyvatel než ČR mělo počátkem týdne jak Německo, tak Rakousko či Kanada. Chorvatsko nikoli. Tak proč do Chorvatska ne? Jestliže můžeme do Německa, můžeme skoro všude, protože statisticky jen v pár zemích to je více nebezpečné – a Chorvatsko mezi ně nepatří. Opakuji: Chorvatsko má na 100 tisíc lidí méně mrtvých i nakažených než ČR.
Na druhou stranu chorvatská data nejsou až tak výrazně odlišná od našich, aby se museli Chorvati bát nás. Diskuse o tzv. korona koridoru proto považuji za logické. Vezmu-li v potaz, jak významný podíl má v Chorvatsku cestovní ruch na HDP, byli by Chorvati blázni, kdyby si zbytečně zkrátili sezónu na polovinu. Nevěřím tomu, že by neudělali vše pro rychlý návrat k normálu. Navzdory ministrovi proto očekávám, že Češi budou v Chorvatsku už v červenci.
Politici jsou nedůvěryhodní. Původně říkali, že hranice budou zavřené až dva roky. Teď najednou se dozvím, že od srpna budu moct do Kanady, kde je na 100 tisíc obyvatel víc nakažených než u nás.
Buď nám lhali předtím, nebo lžou teď. A nejpravděpodobněji lžou dnes a denně, protože názor mění podle toho, jak se to v tu chvíli hodí. Politici vědí, že Chorvatsko je oblíbenou destinací a jezdí tam stovky tisíc Čechů. Mám podezření, že někteří se už vidí, jak dobře budou vypadat v záři reflektorů, až prohlásí, že díky nim budeme i letos smět do Chorvatska už počátkem prázdnin. Myslí si, že jim někdo bude vděčný a bude je volit jako borce. Evidentně vycházejí z poučky, že průměrný volič je hlupák. To samé ale platí i pro chorvatské politiky. Tam také někdo slízne smetanu, až oznámí, že Češi přijedou k moři už v červenci. Jako voliči to změníme, jen když jim na tu hru neskočíme.
Zelení vyhráli, turistický ruch padne
Všechna nařízení, která teď vznikají, navždy poničí turistický ruch. Už jsme si zvykli, že při kontrole na letišti sundáváme boty a procházíme osobní prohlídkou. Teď půjdeme dál. Prý se zvažuje řada hygienických opatření, která bych ve zkratce označil za deratizaci a dezinfekci divokých turistů. Přibude i zdravotních testů včetně krve. Pokud toto projde, už se toho nezbavíme, podobně jako jsme se nezbavili nedůstojného zouvání. Nástup do letadla se tím výrazně prodlouží. Na letišti čtyři hodiny předem? Možná. V každém případě letadlo přestane na kratší vzdálenosti dávat smysl. A o to mnoha lidem přece léta šlo. Přesněji řečeno zeleným alarmistům.
Celá letecká doprava přestane dávat smysl. Letecké společnosti prý nechají třetinu sedaček neobsazených, aby se lidé tak nemačkali. V sedadle ekonomické třídy tak budete mít trochu business class.
Výsledkem bude, že cestování výrazně podraží. Už nebude pro masy. To přece zelení chtěli. Pamatujete si, jak někdejší předseda Strany zelených Matěj Stropnický v roce 2016 v médiích prohlašoval, že není normální, aby 80 % Čechů létalo na dovolenou? Na jeho slova došlo. Létání bude jen výsadou bohatých. Má potom ale smysl zachraňovat letecké společnosti z veřejných peněz, když je vlastně zelená společnost nechce? Podle mě to je zneužití veřejných peněz. Zelenou optikou je letadel i leteckých společností moc. Ekologové musejí jásat. To, co oni za léta nedokázali, koronavirus zvládl za dva měsíce.
Benátky si roky stěžovaly na turisty. Nevážily si jich. Bylo jich tam tolik, že tamní politici vymýšleli, jak se jich zbavit. Teď najednou chápou, že bez turistů mnoho hotelů zbankrotuje a přijde chudoba. Až teď to pochopili. Najednou přemýšlí, jak turisty přilákat. Pláže chtějí osadit speciálními plastovými kójemi, aby to prý bylo bezpečné. Trochu to bude připomínat zahrádky v NDR. Bude ale o to ještě někdo stát? Dovolená bude jen dražší a blbější. Já bych do plexisklové kóje nejel. Trochu mi to připomíná klecový chov slepic. Benátky si budou muset asi hledat jinou obživu. Nebo se za turisty postaví aktivisté jako za slepice v kójích?
Nepadnou jen hotely, padnou i státy
Zhruba dvacet procent řecké ekonomiky stojí na turistickém ruchu. I ve chvíli, kdy se smělo cestovat, mělo Řecko ohromný dluh. Evropa mu pomáhala, jak se dalo, a jeho dluh byl v roce 2018 k HDP vyšší než za dluhové krize v roce 2014. Dluhová krize se nevyřešila, jen se odsunula.
Teď bude Řecko z dvaceti procent vyřazené z provozu. Dluhy mu ale zůstanou a ještě vzrostou. To nebude dobré. Studie zpracovaná pro německou stanici Deutsche Welle ukázala, že až 65 procentům řeckých hotelů hrozí bankrot. Kdo tam pojede, když musíme sedět doma?
Kdybych se dočetl, že je situace v Řecku taková jako v Itálii, pochopil bych to, ale ona taková není. Zákaz cestovat do Řecka Řecku velmi ublíží. Jestli ovšem budeme smět do Německa, není potřeba se bát Řecka. To má lepší statistiky než my.
Strach už musí skončit. Strach je zabijákem ekonomiky i životů, protože standardní zdravotnictví vázne. Kdyby to bylo krátkodobé, řekl bych, že to je daň ze strachu, kterou musíme v rámci soužití podstoupit. Jenže ona nejspíš přijde druhá a možná i třetí vlna. Školy, restaurace a hranice by pak vážně mohly zůstat zavřené léta. Společnost by se tak vážně vrátila na stromy.
