V 09.55 h 18. dubna 1945 vstoupil na české území jako první americký útvar 358. pěší pluk 90. divize. Téhož dne Američané osvobodili pohraniční město Hranice. Dva dny nato vnikli do Aše, kde je nemile překvapilo nepřátelské chování místního obyvatelstva, což se záhy vysvětlilo tím, že šlo o sudetské Němce, kteří v Američanech pochopitelně neviděli osvoboditele, nýbrž okupanty. Pětadvacátého dubna 97. pěší divize dobyla Cheb. Zaplatila za to 46 padlými a 150 raněnými (bylo to nejkrvavější střetnutí vybojované Američany při osvobozování západních a jihozápadních Čech), kdežto Němci jen v úseku 387. pěšího pluku 142 mrtvými, 184 raněnými a 1474 zajatými.
V následujících dnech během bojů menšího rozsahu Američané zajišťovali horské přechody do českého vnitrozemí v pásmu Českého lesa a Šumavy. Počátkem května v rámci druhé fáze tažení na našem území XII. sbor osvobozoval jižní Čechy a V. západní. Přímý útok započal 5. května a již první den se Američané zmocnili Domažlic, Kdyně, Tachova a Klatov, následujícího dne Horažďovic, Strakonic, Písku, Mariánských Lázní a Plzně. Pattonova 3. armáda ukončila svou vítěznou kampaň 7. května osvobozením Sokolova, Lokte, Horního Slavkova, Rokycan a dosažením demarkační čáry.
V 09.30 h téhož dne po německé kapitulaci v Remeši zastavila bojovou činnost. Američanům stejně jako vojákům belgického 17. střeleckého praporu, bojujícího v sestavě 3. armády, se dostalo nadšeného přijetí. Lidé je hostili pivem, Američané na oplátku rozdávali cigarety, čokoládu a konzervy a získali si obdiv svým všestranně dokonalým vybavením a zásobováním.
Bojů na území západních a jihozápadních Čech se v závěrečném období druhé světové války v Evropě zúčastnilo přes 150 000 amerických vojáků (skoro o sto tisíc méně než Rumunů). Soukromý badatel a publicista Bohuslav Balcar uvádí ve své publikaci Z Normandie přes Ardeny až k nám následující přehled jednotek americké armády účastnících se osvobozování Čech: 1. (Velká červená jednička), 2. (Indiánská divize), 5. (Rudý diamant), 26. (Yankee), 90. (Tvrdí chlapi) a 97. pěší divize (Trojzubec), 4. (Pattonův předvoj), 9. (divize Fantom) a 16. obrněná (Armadillo), 2. (Pattonovi duchové) a 102. jízdní průzkumná skupina (Essex Troop) a 2. prapor Rangerů.
Závěrečná zpráva Armádní bojové ztráty a nebojová úmrtí ve druhé světové válce, vydaná roku 1953 a zahrnující období od 7. prosince 1941 do 31. prosince 1946, vyčíslila bojové ztráty americké armády v Československu na 1230 osob (351 bojových úmrtí, 408 raněných, 377 zajatých a 94 nezvěstní), z nich 533 v pozemní armádě (116 bojových úmrtí, 353 ranění, 53 zajatí a 11 nezvěstných) a mnohem víc – 697, z toho 235 bojových úmrtí, 55 raněných, 324 zajatí a 83 nezvěstní – v armádním letectvu.
Ztráty při leteckých operacích však přímo nesouvisely s vlastním osvobozeneckým tažením, a navíc podle knihy leteckého historika Jiřího Rajlicha Mustangy nad protektorátem byly mnohem vyšší – celkem 769 osob a 123 letouny. Že americké ztráty dosáhly mnohem větších rozměrů, naznačuje i výše zmíněný Bohuslav Balcar s odvoláním na jiné publicisty v citované knize.
Celkové a podrobně rozvržené ztráty Němců způsobené Američany během devatenáctidenního osvobozování západních a jihozápadních Čech na jaře 1945 nejsou známy, nepochybně však značně převyšovaly americké. Jen v zajetí se ocitlo asi 15 500 německých vojáků. Pro zajímavost uveďme, že posledním americkým padlým v bojové akci v Čechách za druhé světové války byl syn českých rodičů Charley (Charles) Havlat, jenž padl 7. května 1945 u Volar.
