Jsou dvě odpoledne, třicátého dubna. Před budovou pražského hlavního nádraží probíhá standardní provoz, byť omezený karanténou. Skupinky lidí bez domova a drogově závislých posedávají v parku jako vždy. U jedné z laviček provozují terénní činnost pracovníci centra Drop In.
Rozdávají čisté injekční stříkačky a jehly, do evidenčních listů si zanášejí data narození závislých, kteří si přišli vyměnit aplikační prostředky. Zavřené hranice, nedostatek turistů (kteří, jak přiznávají sami závislí, jsou oblíbeným zdrojem financí – nejvíc frčí kradené iPhony) a zesílené pravomoci represívních orgánů musely mít na drogovou scénu dopad. A nikde by to teoreticky nemělo být vidět víc než u té nejexponovanější skupiny: narkomanů, kteří se kolem hlavního nádraží pohybují už roky, stále jednou nohou v kriminále, jednou na ulici, pořád na hraně mezi životem a smrtí. Realita je však jiná, trochu méně dobrodružná, zato překvapivá: zatímco těžce závislým na okraji společnosti se život moc nezměnil, paradoxně větší problémy činí výjimečný stav rekreačním uživatelům.
Praha boduje
Zatímco na vedlejší lavičce probíhá výměna stříkaček, mluvím s Martinem Kociánem, vedoucím terénního programu Drop Inu. Dopady karantény na jeho klienty nejsou prý tak drtivé. „Hodně zabodovala Praha, skvěle reaguje radní Johnová, začala se stavět stanová městečka, řeší se hostely a další ubytovací kapacity. Takže i když jsou teď lidé bez domova nebo závislí vidět na ulicích pocitově možná víc, protože se v nich pohybuje prostě méně lidí, ve skutečnosti se situace s bydlením pro nejrizikovější skupiny zlepšila.“ Rovněž problematika kvality a dostupnosti drog je podle Martina Kociána složitější, než by napovídal mediální obraz tvrdého celostátního lockdownu.
„Ano, setkal jsem se s tím, že je větší nouze o prekurzory, z nichž se drogy vaří. Ale zároveň mám od řady klientů informace, že nemají problém a zboží je stále dostatek.“ Martin Kocián má na mysli především pervitin, narkotické rodinné stříbro České republiky. Obchod s ním sice už dávno ovládla vietnamská komunita, základní suroviny k výrobě „perníku“ se nicméně nemění. Léky jako Cirrus se pašují zejména z Polska a kamióny od našich severních sousedů nikdy jezdit nepřestaly. Vedoucí terénního programu Drop In Martin Kocián mírní i představy o zvýšení represe vůči lidem na spodních příčkách společenského žebříčku. „Když jednáme o způsobech terénní práce, jsou u toho vždycky zástupci Policie ČR a městské policie. Přijde mi, že jejich přístup je pozitivní. I na ulici lidem poskytují roušky a domlouvají jim. Samozřejmě asi dochází k jednotlivým excesům, ale nějaké plošné přitvrzení represe proti lidem na okraji asi nevidím.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
