Prezident Putin předal policii seznam Čechů, kteří se zasloužili o odstranění sochy Koněva. Některé čtenáře to vedlo k otázce, jestli by neměl prezident Zeman předat recipročně naší policii seznam Rusů, pravděpodobně agentů, kteří se zasloužili o vytvoření toho seznamu. Klást jim může za vinu, že vyšetřovali v zahraničí, aby mohli v Rusku soudit občany cizího státu žijící na území cizího státu za činy, které se staly v cizím státě. Nebo že by ruský soud přijel na tanku soudit do cizího státu, což v Rusku není neobvyklé. Východiskem by bylo, píše jeden tvořivý čtenář, kdyby se to udělalo opačně. Nejel by tank do cizího státu, ale cizí stát za tankem. Stal by se součástí Ruska, třeba jako bratrské příhraničí.
Východiskem by to nebylo, protože je to cílem. Ale možná v Rusku ani nevědí, že náš stát už není ruské území. Možná také nevědí, že nás sovětská armáda dvacet let okupovala, že Koněv byl v té armádě maršálem, že se v té funkci dopouštěl na různých místech rozsáhlého porušování lidských práv a že byl předním hrdinou a vynikajícím vojevůdcem porážky nacistického Německa, významem a funkcí jen pár stupňů pod maršálem Stalinem.
Po jeho smrti pomáhal nejbližší Stalinovy satrapy nahradit postavami o chlup méně krvavými, aby jimi byl zanedlouho sám odstraněn, což Putin dosud nepotrestal. O Koněvovu suchu v Praze má starosti, ale o Rusy, kteří odstranili ne sochu, nýbrž živého maršála, nedbá. V Moskvě také nevědí, že Koněv nemá být odstraněn, nýbrž přemístěn na místo, které by problematičnosti a rozporům této významné historické postavy lépe odpovídalo.
Všelijaká sestavování seznamů nepohodlných cizích občanů a strkání nosu do záležitostí cizího státu bývalo často v dějinách předzvěstí (a v Rusku dvojnásob) příští agrese vojenské. Poměry jsou ovšem už jiné, Rusko není stát, před kterým se svět třese, a Česká republika disponuje jen malým množstvím proruských politiků, spících i bdících agentů a tajných dezinformátorů, či jak se všem těm ruským krtkům říká.
Česká rozvědka by se ale měla při vědomí minulých zkušeností s Kremlem v okolí Čechů z onoho seznamu bedlivě poohlédnout. Proč a jak, to psal už ve čtyřicátých letech předminulého století Karel Havlíček Borovský, který před šalbou proruského panslavismu už tehdy varoval a jasnozřivě vnímal celý ten soubor velikáštví a komplexů méněcennosti, čímž Rusko dodnes trápí zeměkouli.
