Celkově špatné hygienické podmínky vyústily v devastující epidemie cholery, tyfu a dalších nemocí. Ty byly výrazně omezeny až výstavbou kanalizace, ke které došlo v 2. polovině 19. století.

Celkově špatné hygienické podmínky vyústily v devastující epidemie cholery, tyfu a dalších nemocí. Ty byly výrazně omezeny až výstavbou kanalizace, ke které došlo v 2. polovině 19. století. Zdroj: Monovisions

Celkově špatné hygienické podmínky vyústily v devastující epidemie cholery, tyfu a dalších nemocí. Ty byly výrazně omezeny až výstavbou kanalizace, ke které došlo v 2. polovině 19. století.
Celkově špatné hygienické podmínky vyústily v devastující epidemie cholery, tyfu a dalších nemocí. Ty byly výrazně omezeny až výstavbou kanalizace, ke které došlo v 2. polovině 19. století.
Celkově špatné hygienické podmínky vyústily v devastující epidemie cholery, tyfu a dalších nemocí. Ty byly výrazně omezeny až výstavbou kanalizace, ke které došlo v 2. polovině 19. století.
Celkově špatné hygienické podmínky vyústily v devastující epidemie cholery, tyfu a dalších nemocí. Ty byly výrazně omezeny až výstavbou kanalizace, ke které došlo v 2. polovině 19. století.
Celkově špatné hygienické podmínky vyústily v devastující epidemie cholery, tyfu a dalších nemocí. Ty byly výrazně omezeny až výstavbou kanalizace, ke které došlo v 2. polovině 19. století.
16
Fotogalerie

Starý „špinavý“ Londýn: 19. století v Anglii na unikátních fotografiích

První sčítání lidu proběhlo v Londýně roku 1801. Na území anglické metropole tehdy žilo přes milion lidí. A tento počet se během 50 let více než zdvojnásobil. Na počátku 20. století se počet obyvatel blížil už dokonce 7 milionům. V roce 1841 se ve městě narodilo jen něco přes polovinu Londýňanů. Velký příval imigrantů umožnil Londýnu stát se největším městem světa. Zároveň s sebou ale nesl i mnoho problémů. 

První věci, které byste si všimli při cestě do tehdejšího Londýna, bylo obrovské množství bahna na ulicích. Bohužel to ale nebylo bahno. Ke konci 19. století žilo v metropoli na 300 tisíc koní. Ti produkovali 1000 tun mrvy každý den. Město zaměstnávalo malé děti, jež měly trus odklízet, jen co dopadl na zem. Vzhledem k počtu zvířat to ale byl předem prohraný boj. Tímto druhem odpadu, v tomto případě lidského původu, byla přeplněna i řeka Temže, jež Londýn protíná.

Vzduch byl prosycen sazemi a kouřem. Je tradováno, že jste velmi lehce poznali, která z ovcí v Regent’s Park je v Londýně nejdéle. A to jednoduše podle toho, jak černá byla její vlna. Nechvalně proslulé mlhy čas od času pokryly Londýn naprosto nedýchatelným vzduchem. V 19. století pak byly zmiňovány v kronikách více než desetkrát častěji než ve století 18. Pokud jste patřili k vyšším vrstvám, museli jste si několikrát denně umýt ruce a obličej. Jinak by váš společenský statut nemusel nikdo poznat.

Lidé z nižších společenských vrstev na tom ale byli ještě daleko hůře. Jejich jediný přístup k vodě činila pumpa, kterou majitel činžovních domů zprovozňoval vždy jen na 2 až 3 hodiny týdně. Logicky se tedy u ní tvořily fronty a docházelo k hádkám i fyzickým potyčkám. Chudí muži se proto chodili koupat do Temže, různých kanálů a podobně.

Celkově špatné hygienické podmínky vyústily v devastující epidemie cholery, tyfu a dalších nemocí. Ty byly výrazně omezeny až výstavbou kanalizace, ke které došlo v 2. polovině 19. století.

Fotografie již poměrně čistého Londýna z 19. století si můžete prohlédnout v naší galerii. Navzdory idylickému pojetí ale na snímcích stále najdete střípky starých „pořádků“.