Kdysi prožíval adrenalin na divoké vodě, teď při transplantaci plic. Mezitím se stal otcem šesti dětí, začal abstinovat a vrací se k židovské víře. Dodnes však Lukáš Pollert (50) dokáže nekompromisními názory vyvolat stejné pozdvižení jako v době, kdy získal a následně prodal zlatou olympijskou medaili. Tentokrát třeba svým pohledem na dění kolem nového koronaviru, jak ostatně dokládá i tenhle rozhovor, vedený ze zdravotních důvodů přes Skype.
Kdybychom teď seděli naproti sobě, máme roušky. Jsou k něčemu?
Osobně roušku nosím posledních deset patnáct let pokaždé, když vstoupím na operační sál – bez ohledu na jakoukoliv epidemii. Na sále jsou samozřejmě roušky povinné, protože tam leží pacienti s otevřenými ranami – a člověk nikdy neví, jestli sám není potenciálně nemocný. Nemusí jít o nic závažného, stačí obyčejný rhinovirus, tedy rýma, ale pro rozřezaného pacienta na stole by to mohlo mít závažné důsledky. To je využití roušek, jemuž rozumím. Ale že by jinak rouška člověka nějak zvlášť ochránila, tak to zas ne. Nehledě na to, že podle mého ten koronavirus, kvůli kterému teď všichni povinně nosíme roušky, zdravotně až tak nebezpečný není – myslím, že mnohem víc než COVID-19 postihují zdraví lidí restriktivní opatření vlády, které devastují naši ekonomiku. Mimo jiné i tím, že jak se zastavil normální chod celého zdravotnictví a upnuli jsme se jen na COVID-19, tak se nebezpečně prodloužily různé diagnostické výkony, které mohly odhalit řadu nemocí v době, kdy se dají ještě operovat... A to už nemluvím o tom, že spousta rodin začíná být bez práce, a tím pádem bez finančních prostředků – a ty dopady budou ještě mnohem horší. Nechci se ale pouštět do spekulací, protože sám jsem koneckonců lékař, jenž práci má a mít bude, protože nějací nemocní budou vždycky.
V jakém jsme tedy podle vás stavu: prochází Česká republika momentálně víc důležitými bezpečnostními opatřeními, nebo spíš jen podléhá panice?
Na to se mi těžko odpovídá, protože zatímco drtivá většina lidí má přirozený strach z nejrůznějších zdravotních problémů, tak pro mě jako pro doktora jsou nemoci denním chlebem. Tím spíš, že i když vím, jak vypadá chřipkové onemocnění a že u každého pacienta může mít zcela jiný průběh, nemám vzdělání epidemiologa ani hygienika, takže nejsem schopen porovnat koronavirus s chřipkou a říct: „Tak pozor! Tohle je zcela jiné virové onemocnění, než na jaké jsme zvyklí!“ Stejně tak nedokážu odborně vyhodnotit čísla, která přicházejí z Wu-chanu – opravdu nevím, nakolik se jedná o pandemii. V tomhle ohledu jsem běžný občan této republiky, jenž si o celkové situaci dělá obrázek na základě toho, co si přečte v médiích z vyjádření odborníků. A nutno podotknout, že celá republika teď nemluví naprosto o ničem jiném, než je koronavirus! Trochu mi to připomíná rok 1989, kdy jsme dělali tu naši slavnou sametovou revoluci – tehdy taky nikdo nemluvil o ničem jiném. Jsou zkrátka okamžiky, kdy celý národ žije jediným tématem a každý na ně má svůj názor. Jenomže já zároveň už nějakou dobu pracuji ve zdravotnictví a vím, co COVID-19 dokáže způsobit – z velké části vůbec nic a z velmi malé části totéž co chřipka, tedy postižení plic, které sice může skončit i fatálně, ale to se týká jen velmi malého procenta případů. Navíc z Číny, Itálie a ze Španělska víme, že tyhle fatální případy se týkají především starých lidi, kteří zároveň trpí i nějakou jinou nemocí – pro děti a mladší ročníky tenhle virus nikterak tragický není.
Nicméně zrovna v Itálii a ve Španělsku umírají na koronavirus stovky lidí denně...
Ale ta čísla jsou značně zavádějící! Četl jsem nedávno rozhovor s českým občanem žijícím dlouhodobě v Lombardii, tedy v nejpostiženější části Itálie. A ten se až zalekl, co píší české noviny – podle něj to tam zdaleka taková katastrofa není! Vždyť například o chřipkové epidemii hovoříme od hranice patnácti set až dvou tisíc nakažených na sto tisíc lidí. A takováto čísla jsme v případě koronaviru rozhodně nezaznamenali – tady je sice nějakých pět šest tisíc infikovaných, ale z deseti miliónů, což je úplně jiné číslo! Na COVID-19 zatím umřelo nějakých sto lidí, z nichž někteří byli velmi staří, jiní měli i další nemoci. Oproti tomu chřipce každoročně podlehne kolem patnácti set lidí. Samozřejmě že pokud by počet obětí koronaviru byl desetkrát vyšší než u chřipky, pak by to problém byl. Ale takováto čísla tady teď rozhodně nevidím. Takže i když nejsem epidemiolog, tak říkám: Nepodléhejme zas tak moc médiím a používejme více zdravého rozumu.
Myslíte, že média vyvolávají větší paniku, než je třeba?
Rozhodně věnují COVID-19 mnohem více pozornosti, než je potřeba – v případě virů SARS a MERS se přece nic takového nedělo. Je sice pravdou, že ty k nám nepronikly, ale o koronaviru u nás všechny noviny psaly už v okamžiku, kdy se v Číně objevili první nakažení. A jakmile došlo na první mrtvé, média spustila takový poplach, že se zeměkoule skoro zastavila – nechápu proč! Pokud si vzpomínám, tak naposledy média lidi takhle strašila na začátku devadesátých let v souvislosti s epidemií HIV, kdy se tvrdilo, že tahle choroba vymýtí celou Afriku. Osobně si myslím, že média se ráda zaměřují na ty nejkatastrofičtější scénáře – vždyť o každém, kdo zemřel na koronavirus, se palcovými titulky psalo na prvních stranách všech novin, zatímco o miliónu lidí, kteří každoročně podlehnou tuberkulóze, nepíše nikdo. Mimochodem, aniž bych chtěl kritizovat nejrůznější restrikce, tak by mě zajímalo, zda až tady zase bude ta naše „běžná“ chřipka, jestli se taky budou počítat jednotlivé případy, a až jich bude jako každý rok sto tisíc, tak jestli se taky zavřou školy, obchody, divadla a sportoviště... Takže aniž chci současnou situaci jakkoliv zlehčovat, tak tvrdím, že si tenhle virus tak velkou pozornost rozhodně nezaslouží!
Jak hodnotíte kroky, jež v souvislosti s koronavirem učinila česká vláda?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
