V bitvě o roušky vláda selhala, ale vyhrála. Lži zabraly. Ukázaly aktivního zachránce v plné síle. Opozice dobře plnila roli ostrého kritika vlády, ale prohrála. Její kritika byla roztříštěná, často malicherná, bez hesel a vůdců.
Nic nového nepřinesla. Pomáhala zapomenout na maléry premiéra. Čapí hnízdo konečně u ledu, estébák zapomenut. Když se opozici něco povedlo, Babiš to chytře popadl. Byl u všeho a rozuměl všemu. Role premiéra a pána nad tiskem mu to usnadnila.
Opozice nevyužila lákavou nabídku postavit se do čela celonárodního boje o roušky, respirátory a dezinfekce, které měly přinášet naše továrny, různé organizace, spolky, církve, jednotlivci, kdekdo, jen ne letadla z Číny. To všechno s organizační a duchovní jednotou, s heslem: „Naše rouška proti pochybným obchodům s Čínou!“ Opozice nezaložila národní svaz „Kde vláda nepomůže, pomůžeme si sami“. A co nanorouška? Proč se nestala vlajkovou lodí opozice? Selhala výroba? Koalice ji nechce? Její schopnost zachytit každý koronavirus už neplatí?
Když dá opozice své dobré návrhy na papír, je to obrovský seznam položek, mnohdy úspěšných i ve sněmovně. V očích voličů je to chaotický, nevýrazný, neznámý a špatně prodávaný papír, prosazovaný mdlými vůdci. Babiše neohrozil, prospěl mu. Dobré jednotlivosti opozice přinesla, ale obraz sebevědomé síly v boji s vládou patlalů nevznikl.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
