Máme dost lůžek? Je dost plicních ventilátorů? A hlavně: bude dost personálu, který by je obsluhoval? Na to, čím momentálně procházejí lékaři a sestry intenzivní péče, budeme postupně přinášet odpovědi v této časosběrné reportáži z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se připravují na možný příliv pacientů s těmi nejzávažnějšími komplikacemi způsobenými koronavirem covid-19. Všechny díly Deníku z intenzivky si můžete přečíst zde.
Den 19 (11/4) - Únava už je znát
Michal Švarc si v denním pokoji sester vystavil obrázky, které namalovala jeho pětiletá dcera, Anetka. Trvala na tom, aby si je vyvěsil v práci tak, aby je měl na očích.
„Tatínku, máte tam taky ten conanavius?“ ptala se.
„Máme,“ odpověděl jí táta.
„A roušky máte?“ ptala se.
„Máme,“ utěšil jí.
Švarc (30) má doma kromě dcery ještě šestiměsíčního syna a říká, že to všechno už začíná být fyzicky i psychicky hodně náročné.
„Tady si člověk moc neodpočne, tady to na nás doléhá,“ říká po 12hodinnové službě na klinice ARO, kde se jako vedoucí směny sester stará o pacienty s tím nejtěžším průběhem nákazy koronavirem. Když přijde domů, čeká ho další „směna,“ a to s jeho dvěma dětmi. Tam se také moc nevyspí a navíc má o ně strach.
„Hlavně abych je nenakazil a aby byli v pořádku,“ říká.
Švarc popisuje, že se mu už jednou při službě udělalo špatně a potřeboval si odpočnout. „Tady si ale nemáš kam zalézt a být chvíli sám,“ říká.
Musíme si víc věřit
Podle zdravotní sestry Michaely Lupačové je režim teď o hodně náročnější, a to i kvůli ochrannému oblečení. „Na noční nespím vůbec,“ říká. „A po službě pak spím jak zabitá.“
Sestry se shodují, že na sobě začínají pociťovat fyzickou únavu.
„Najednou je to hodně znát,“ říká.
Zatímco v běžném provozu mají sestry přiděleného „svého“ pacienta nebo dva pacienty, o které se starají, v době koronavirové krize se starají všichni o všechny. Je stále těžší a těžší soustředit se.
„Musíme víc sledovat papíry, a pečlivě předávat informace, aby se nestalo, že třeba nějaký pacient dostane léky dvakrát,“ říká Lupačová(30). „Musíme si víc věřit.“
Právě díky tomu se prý vztahy mezi zdravotníky utužují. Zatím prý všechno funguje dobře a žádné konflikty, kromě těch malých běžných, nebyly.
„Je to zatím dobrý,“ říká žertem, „zatím se nemlátíme.“
